11 Tcu 61/2005
Datum rozhodnutí: 04.08.2005
Dotčené předpisy:




11 Tcu 61/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 4. srpna 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. C., rozsudkem Zemského soudu v Mnichově I, Spolková republika Německo, ze dne 11. 6. 2004, sp. zn. 5 KLs 231 Js 221872/03, a to pro trestný čin těžké krádeže ve skupině ve dvou případech a pro pokus o těžkou krádež ve skupině podle § 244a odst. 1, § 243 odst. 1 č. 1, § 242 odst. 1, § 22, § 23, § 25 odst. 2, § 53 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a devíti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Mnichově I, Spolková republika Německo, jenž ve vztahu k L. C. nabyl právní moci dne 11. 6. 2004, byl L. C. uznán vinným trestným činem těžké krádeže ve skupině ve dvou případech a pokusem o těžkou krádež ve skupině podle § 244a odst. 1, § 243 odst. 1 č. 1, § 242 odst. 1, § 22, § 23, § 25 odst. 2, § 53 německého trestního zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že jako člen skupiny, která v N. a R. zcizovala motorová vozidla a ta pak přepravovala do Č. a následně prodávala, v souladu s dříve pojatým úmyslem zcizit tři osobní vozidla značky Audi za účelem jejich dopravení a prodání v Č., odjel spolu s dalšími spolupachateli v blíže neurčenou dobu dne 5. 8. 2003 bílou dodávkou přes hranice z Č. do N., přičemž vezli sebou různé nářadí a dne 6. 8. 2003 mezi 1.00 a 3.00 hod zcizili osobní vůz značky Audi, úřední poznávací značky v hodnotě 27 500,- , aby si ho ponechali pro sebe a dále se rozhodli ukrást a ponechat si pro sebe další osobní vůz Audi, úřední poznávací značky, nacházející se v úrovni pozemku v S. v M. takovým způsobem, že v obou případech jeden z pachatelů vypáčil přineseným šroubovákem zámek dveří na straně u řidiče a startér, vyřadil elektronický autoalarm zabudováním rovněž přineseného elektronického prvku, nastartoval vůz a odjel s ním, přičemž ostatní hlídali okolí. Ve druhém případě už nestačili odjet, protože si všimli, že jejich počínání sleduje soused a utekli. Obviněný L. C. spolu s dalším spoluobviněným k útěku použil odcizený osobní vůz s úřední poznávací značkou útěk skončil v E. S. v M., když ho předtím začalo pronásledovat několik policejních vozů a odcizené auto narazilo do stožáru pouličního osvětlení, kde byl spolu s dalším spoluobviněným předběžně zadržen.

Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků a devíti měsíců.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky ( § 4 odst. 3 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený L. C. se dopustil závažné majetkové trestné činnosti. Společenská nebezpečnost jeho trestné činnosti je zvyšována i způsobem provedení činu (vloupání), jakož i tím, že se jednalo o předem naplánovanou a organizovanou trestnou činnost více osob. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. srpna 2005

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík