11 Tcu 6/2008
Datum rozhodnutí: 28.02.2008
Dotčené předpisy:




11 Tcu 6/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. února 2008 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky V. K. , P. V. , a P.

J. , rozsudkem Zemského soudu Krems a. d. Donau, Rakouská republika, ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 35 Hv 20/07w, a to pro trestný čin převaděčství podle § 114 odst. 2, 4 první případ, odst. 5 první případ zákona o cizinecké policii Rakouské republiky, každý k trestu odnětí svobody v délce trvání dvaceti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Krems a. d. Donau, Rakouská republika, který nabyl právní moci dne 19. 4. 2007, byli V. K. , P. V. a P. J. uznáni vinnými trestným činem převaděčství podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Rakouské republiky a odsouzeni každý k trestu odnětí svobody v délce trvání dvaceti měsíců.

Shora uvedené trestné činnosti se odsouzení dopustili podle zjištění jmenovaného soudu tím, že od září 2006 do 13. ledna 2007 jako členové zločineckého spolčení, k němuž patřili dále zvlášť stíhaný P. P. a zvlášť stíhaný F. P. , napomáhali neoprávněnému vstupu cizinců do členského státu Evropské unie (Rakouské republiky), a to s úmyslem se uvedenou trestnou činností obohatit a vytvořit si tak trvalý zdroj příjmů. Konkrétně se této trestné činnosti dopustili odsouzení tím, že P. V. dopravoval svým vozem převáděné osoby z P. k česko rakouské státní hranici, kde je poté P. J. převedl přes tzv. zelenou hranici do R. r. , a tam je následně opět převzal do svého vozu P. V. , aby je odvezl dále do I. r. , přičemž V. K. společně s P. J. jeli před vozem P. V. a představovali předvoj pro případ kontroly hlídkou policie. Uvedeným způsobem společně všichni jmenovaní převedli v sedmi případech celkem dvacet osob.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 7. 2. 2008, pod sp. zn. 931/2007 MO T/5, podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon ), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 11. 2. 2008.

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení V. K. , P. V. a P. J. jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák., ve znění účinném do 11. 7. 2007). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzení se pro finanční prospěch dopustili úmyslného nelegálního převodu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Jednali přitom v takovém rozsahu (nelegálně převedli v sedmi případech celkem dvacet cizinců přes státní hranici), že již lze tuto jejich trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl jim uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. února 2008

Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch