11 Tcu 59/2005
Datum rozhodnutí: 04.08.2005
Dotčené předpisy:




11 Tcu 59/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 4. srpna 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. M., rozsudkem Obvodového soudu Wunsiedel, Spolková republika Německo, ze dne 20. 6. 2003, sp. zn. 5 Ds 325 Js 13860/02 a 5 Ds 325 Js 7354/03, a to pro trestný čin dvou případů nedovoleného přicestování po vyhoštění vždy společně s činem nedovoleného pobytu po vyhoštění podle § 8 odst. 2 věta 1, § 92 odst. 2 č. 1a, odst. 2 č. 1b německého cizineckého zákona a § 52, § 53 německého trestního zákona, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Wunsiedel, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 20. 6. 2003, byl P. M. uznán vinným trestným činem dvou případů nedovoleného přicestování po vyhoštění vždy společně s činem nedovoleného pobytu po vyhoštění podle § 8 odst. 2 věta 1, § 92 odst. 2 č. 1a, odst. 2 č. 1 b německého cizineckého zákona a § 52, § 53 německého trestního zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že i když si byl vědom, že byl nařízením cizineckého úřadu města N. ze dne 22. 11. 1991 a ze dne 18. 9. 1995 již několikrát vyhoštěn ze S. r. N., přicestoval dne 27. 9. 2002 jako dálkový řidič přes hraniční přechod S. do S. r. N., ačkoliv neměl žádné zvláštní povolení pro vstup a poté se nedovoleně zdržoval ve S. r. N. až do svého vycestování dne 28. 9. 2002, v tento den byl zadržen.

Znovu přicestoval v období mezi 14. a 17. dubnem 2003, i když věděl, že se nesmí v N. zdržovat a že také nesmí přicestovat. Z důvodů nedopatření cizineckého úřadu H. byla dne 23. 4. 2003 dána do jeho cestovního pasu poznámka přijel 23. 4. 2003 a od tohoto okamžiku se domníval, že se zdržuje na území dovoleně.

Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí pode § 171 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený P. M. opakovaně a bez vážných důvodů nerespektoval rozhodnutí cizích státních orgánů. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. srpna 2005

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík