11 Tcu 57/2010
Datum rozhodnutí: 30.08.2010
Dotčené předpisy: § 4 odst. 2 předpisu č. 269/1994Sb.




11 Tcu 57/2010

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. srpna 2010 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl t a k t o :

Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o odsouzení občana České republiky P. J. , rozsudkem Soudu první instance ve Štrasburku, Francouzská republika, ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. MF/AC080583, který nabyl právní moci téhož dne.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Soudu první instance ve Štrasburku ze dne 5. 2. 2008 byl P. J. uznán vinným trestnými činy násilí s užitím nebo hrozbou zbraně podle čl. 222-132 odst. 1 10°, čl. 132-75, čl. 222-13 odst. 1, čl. 222-44, čl. 222-45 a čl. 222-47 odst. 1, zničení nebo vážného poškození předmětu patřícího bližnímu podle čl. 322-1 odst. 1, čl. 322-1 odst. 1 a čl. 322-15 1°, 2°, 3°, 5° a vystavení bližního nebezpečí zjevně úmyslným porušením zákonné povinnosti týkající se bezpečnosti nebo opatrnosti podle čl. 223-1, čl. 223-1, čl. 223-18 a čl. 223-20 francouzského trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Soudu první instance ve Štrasburku tím, že
1. v R. v neděli dne 3. června 2007 úmyslně činil násilí na osobách B. H. , A. H. , M. M. a M. K. tím, že užil jako zbraň automobil, přičemž toto násilí nezpůsobilo žádnou pracovní neschopnost,
2. v R. v neděli dne 3. června 2007 úmyslně poškodil majetek tím, že značně poškodil vozidlo Peugeot 206, patřící paní B. H. , vozidlo Ford Focus patřící paní M. M. a vozidlo Audi A6 patřící panu M. K. ,
3. v R. v neděli dne 3. června 2007 zjevně úmyslným porušením bezpečnostních předpisů nebo předpisů opatrnosti stanovených zákonem nebo předpisy tím, že v tomto případě neponechal své vozidlo na pravé straně vozovky, kdy přímo vystavil riziku smrti nebo zranění s následkem zmrzačení nebo trvalé invalidity, v tomto případě tím, že neoprávněně změnil jízdní pruh změnou směru vozidla, článek R412-24 silničního zákoníku.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 9. 7. 2010, pod č. j. 1286/2009 MOT T/7, podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon ), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení francouzským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený P. J. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem. Z toho, jak je souzený skutek popsán v překladu originálu francouzského rozhodnutí však vzhledem k obecnosti tohoto popisu nelze dovodit zda toto jednání vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů), není ani patrné, zda uvedené trestné činy měly být spáchány v jednočinném či vícečinném souběhu.
Odsouzenému byl uložen trest v trvání jednoho roku, přičemž podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu se za citelný trest odnětí svobody odůvodňující zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů považuje nepodmíněný trest právě v trvání alespoň jednoho roku. Vzhledem k tomu, že jde o hraniční výši trestu odnětí svobody, a vzhledem k výše uvedeným pochybnostem, zda popsané jednání vykazuje znaky trestného činu podle právních předpisů České republiky, eventuelně zda by se nejednalo zčásti nebo zcela o přestupek, považuje Nejvyšší soud za neúčelné se věcí dále zabývat.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 30. srpna 2010


Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch