11 Tcu 57/2004
Datum rozhodnutí: 09.03.2004
Dotčené předpisy:




11 Tcu 57/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. března 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. K., rozsudkem Okresního soudu v Bautzen, Spolková republika Německo, ze dne 13. 4. 2000, sp. zn. 7a Ls 210 Js 357/00, a to po trestný čin společného převádění cizinců podle § 3 odst. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 č. 1, § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Bautzen, Spolková republika Německo, ze dne 13. 4. 2000, sp. zn. 7a Ls 210 Js 357/00, jenž nabyl právní moci ve vztahu k M. K. dne 19. 7. 2000, byl jmenovaný uznán vinným trestným činem společného převádění cizinců podle § 3 odst. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 č. 1, § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců.

Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 1. 11. 1999 ráno převedl spolu s dalšími dvěma samostatně stíhanými osobami v prostoru S., v místě S., skupinu 33 afghánských, srí lanských a pakistánských státních příslušníků, o nichž věděl, že nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo, přes "zelenou hranici" z České republiky na německé území, kde je v blízkosti mládežnického klubu předal motorizovanému převaděči k další přepravě do vnitrozemí. Poté se spolu s ostatními pěšími převaděči vydal zpět ve směru k hranici, kde byli asi po 300 metrech chůze zadrženi.

Dne 5. 3. 2004 pod sp. zn. 796/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. K. se podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. března 2004

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch