11 Tcu 55/2013
Datum rozhodnutí: 09.04.2013
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 55/2013-7

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. dubna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :


Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky D. L. , rozsudkem Obvodového soudu Mnichov, Spolková republika Německo, ze dne 6. 6. 2012, sp. zn. 832 Ds 248 Js 128779/12, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu Mnichov, Spolková republika Německo, ze dne 6. 6. 2012, sp. zn. 832 Ds 248 Js 128779/12, který nabyl právní moci dne 6. 6. 2012, byl D. L. uznán vinným trestnými činy krádeže drobných věcí a výdělečné krádeže spáchanými ve spolupachatelství, podle německého trestního zákona, a odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 2 (dvou) měsíců.

Podle skutkových zjištění Obvodového soudu Mnichov se D. L. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že společně s D. K. dne 21. 3. 2012 kolem 14,30 hod. odcizili ve vědomé a chtěné spolupráci v obchodních prostorách firmy D. , K. , M. batoh v hodnotě 19,90 Euro, aby si tento bez zaplacení ponechali pro sebe [ skutek ad 1) rozsudku ] a dále téhož dne kolem 14,30 hod. v obchodních prostorách firmy B. L. G, M. ,M. , odcizili 670,- Euro v hotovosti z registrační pokladny, aby si tyto peníze ponechali a použili pro svou potřebu [ skutek ad 2) rozsudku ] , přičemž v obou případech jednali v úmyslu si opakovanými krádežemi opatřit nejen přechodný zdroj příjmů.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený D. L. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (krádeže podle § 205 tr. zákoníku, spáchané ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený D. L. v úmyslu opatřovat si trvalý příjem se dvěma útoky dopustil majetkové trestné činnosti, kterou způsobil vyšší škodu na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se této dopustil společně s další osobou a rovněž i tím, že byl za obdobnou trestnou činnost ve Spolkové republice Německo i v České republice již odsouzen. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení D. L. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. dubna 2013

Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík