11 Tcu 55/2000
Datum rozhodnutí: 24.08.2000
Dotčené předpisy:




11 Tcu 55/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal žádost Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky o povolení průvozu S. K., občana Jugoslávie, a rozhodl podle § 383c tr. ř., čl. 30 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech (uveřejněna pod č. 209/1993 Sb.) a čl. 21 Evropské úmluvy o vydávání (uveř. pod č. 549/1992 Sb.) t a k t o:

Povoluje se průvoz vydávané osoby S. K., státního občana Jugoslávie, územím České republiky pro účely výkonu trestu odnětí svobody ve Slovenské republice uloženého mu pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Trnavě ze dne 6. 2. 1997 sp. zn. 3 T 112/96 za trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, 2 trestního zákona Slovenské republiky, kterého se dopustil tím, že dne 13. 2. 1993 v P. v baru N. spolu s dalšími asi desíti dosud nezjištěnými občany bývalé Jugoslávie přistoupili k poškozenému M. K., kterého R. M. požádala o splacení dluhu ve výši 110 000 Sk. Nato ho občané bývalé Jugoslávie začali bít, vyvedli ho ven z baru, kde ho kopali a bili dřevěnou palicí o délce 63,5 cm, přičemž mu z kapsy vzali klíče a doklady od vozidla zn. Mercedes Benz, které měl poškozený v tu dobu půjčené od firmy J. R., a které R. M. potom odvezla na parkoviště u Váhu, čímž mu způsobila škodu ve výši 397 455 Sk. Poškozený M. K. utrpěl více zlomenin a pohmožděnin s dobou léčení a pracovní neschopnosti od 13. 2. 1993 do 29. 3. 1993. Po dobu průvozu bude vydávaná osoba držena ve vazbě.

O d ů v o d n ě n í :



Ministerstvo spravedlnosti Slovenské republiky požádalo na základě čl. 30 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech a čl. 21 Evropské úmluvy o povolení průvozu státního občana Jugoslávie S. K. územím České republiky. Vydání se má uskutečnit z Holandska do Slovenské republiky k výkonu trestu. Jde o výkon trestu odnětí svobody v trvání pěti let, který byl odsouzenému uložen pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Trnavě ze dne 6. 2. 1997 sp. zn. 3 T 112/96 za trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, 2 trestního zákona Slovenské republiky, jehož se dopustil jednáním popsaným ve výroku tohoto usnesení, a výkon trestu odnětí svobody v trvání dvou let, který byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Trnavě ze dne 6. 10. 1992 sp. zn. 1 T 274/92, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Bratislavě ze dne 9. 12. 1992 sp. zn. 5 To 560/92 za trestné činy ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 trestního zákona Slovenské republiky, nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 trestního zákona Slovenské republiky a falšování a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 trestního zákona Slovenské republiky. Uvedených trestný činů se dopustil tím, že dne 26. 10. 1991 asi o 02.00 hod. v Piešťanech na R. ulici, před barem U po dobu konfliktu, který ještě v baru vyvolal B. B. spolu s dalšími občany, začal střílet z pistole ráže 9 mm výr. č. 98528 zn. Femaru Fegyver es Gepgyr R.I.37.K, kterou měl v držení bez povolení nejdříve do vzduchu, potom proti skupině občanů z obavy, že na něj budou fyzicky útočit, přičemž zasáhl do pravé nohy B. B., kterému způsobil otevřenou tříštivou zlomeninu pravého stehna, kteréžto zranění si vyžádalo léčení spojené s práceneschopností, která trvala do 24. 8. 1992. Dále, že dne 22. 9. 1991 asi v 01.15 hod. v P. na nábřeží I. poté, co se dopustil dopravního přestupku, který řešili příslušníci Obvodního oddělení PZ v Piešťanech, těmto na požádání o předložení řidičského průkazu a dalšího dokladu o své totožnosti předložil zfalšovaný řidičský průkaz. Tyto doklady měl opatřeny vlastní podobiznou, avšak tyto byly vystaveny na jméno T. U.

Jako doklady potřebné pro rozhodnutí byly Nejvyššímu soudu České republiky předloženy zatýkací rozkaz Okresního soudu v Trnavě ze dne 12. 5. 1999 sp. zn. 3 T 112/96 a 1 T 274/92 a citované rozsudky soudů Slovenské republiky.

Nejvyšší soud České republiky projednal žádost Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky z hlediska splnění právních podmínek citovaných mezinárodních smluv. Zjistil, že v posuzovaném případě, pokud jde o trest odnětí svobody v trvání pěti let za trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, 2 trestního zákona Slovenské republiky uložený rozsudkem Okresního soudu v Trnavě ze dne 6. 2. 1997 sp. zn. 3T 112/96, jde o vydání k výkonu trestu pro trestný čin, který z hlediska právních řádů Slovenské republiky i České republiky splňuje podmínky pro povolení průvozu ve smyslu čl. 21 Evropské úmluvy o vydávání, ve znění výhrady České republiky. Výkon trestu není promlčen ani podle právního řádu Slovenské republiky ani podle právního řádu České republiky. Osoba, o jejíž vydání jde, není občanem České republiky.

Jinak je tomu však u trestu odnětí svobody v trvání dvou roků uloženého rozsudkem Okresního soudu v Trnavě ze dne 6. 10. 1992 sp. zn. 1 T 274/92, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Bratislavě ze dne 9. 12. 1992 sp. zn. 5 To 560/92, za trestné činy ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 trestního zákona Slovenské republiky, nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 trestního zákona Slovenské republiky a falšování a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 trestního zákona Slovenské republiky. V dokladech, které byly v rámci řízení o povolení průvozu předloženy Nejvyššímu soudu, nejsou podklady umožňující posoudit, zda nedošlo k promlčení výkonu tohoto trestu, a to i když se bere v úvahu přerušení běhu promlčecí doby v důsledku spáchání další trestné činnosti. Je třeba připomenout, že takový trest se podle práva Slovenské republiky i České republiky promlčuje uplynutím pěti let od právní moci rozsudku. Ve spise zcela chybí zjištění rozhodná pro posouzení otázky, zda nedošlo s ohledem na další okolnosti případu ke stavení nebo přerušení běhu promlčecí doby. Zejména jde o to, od kdy se odsouzený zdržoval v cizině a zda to bylo legálně, jakož i o to, kdy a jaká opatření směřující k výkonu tohoto trestu odnětí svobody orgány Slovenské republiky učinily.

Nejvyšší soud České republiky proto po zhodnocení uvedených skutečností v této věci povolil průvoz územím České republiky k výkonu trestu do Slovenské republiky, neboť u jednoho z trestů, jenž má být vykonán, nebyly zjištěny žádné překážky, které by bránily povolení průvozu. Žádosti Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky tedy vyhověl.

Nejvyšší soud České republiky však ve výroku svého rozhodnutí o povolení průvozu k výkonu trestu neuvedl trest, o jehož nepromlčení jsou pochybnosti. Tyto pochybnosti byly totiž překážkou, pro kterou by průvoz v případě, že by se žádost týkala pouze výkonu tohoto trestu, nemohl být povolen. Pro úplnost je však třeba dodat, že jde o zúžení toliko rozhodnutí o povolení průvozu, které, když je již průvoz ve věci povolen, může mít z hlediska posuzování rozsahu vydání k výkonu trestu jen druhotný význam. Omezit rozsah vydání z hlediska tzv. zásady speciality lze především samotným rozhodnutím o extradici. To v této věci znamená, že vydají-li orgány Holandska odsouzeného k výkonu obou trestů, nemůže být toto rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky o povolení průvozu překážkou pro výkon trestu, který v něm nebyl uveden. Pouze ve výjimečném případě, kdy by vydání bylo Holandskem povoleno jen pro výkon trestu, který v rozhodnutí o povolení průvozu územím České republiky není citován, bylo by podle názoru Nejvyššího soudu České republiky třeba žádat Českou republiku znovu o povolení průvozu. Současné rozhodnutí o povolení průvozu k výkonu jiného trestu by totiž nemohlo být podkladem pro průvoz odsouzeného jejím územím a omezení jeho svobody na tomto území. Pak by ovšem Ministerstvo spravedlnosti Slovenské republiky muselo novou žádost o povolení průvozu doplnit o doklady potřebné k odstranění pochybností o nepromlčení trestu.

Nejvyšší soud České Republiky současně s povolením průvozu rozhodl o nutném opatření omezujícím osobní svobodu vydávané osoby v době průvozu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. srpna 2000



Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch