11 Tcu 54/2008
Datum rozhodnutí: 24.11.2008
Dotčené předpisy:




11 Tcu 54/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 24. listopadu 2008 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky D. J. , rozsudkem Zemského soudu v Krems, Rakousko, ze dne 24. 1. 2008, sp. zn. 16 Hv 126/07v, pro spáchání trestného činu převaděčství podle § 114 odst. 2 a 4, první případ, trestního zákoníku Rakouska, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání 18 (osmnácti) měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Městského soudu Krems, Rakousko, který nabyl právní moci dne 24. 1. 2008, byl D. J. uznán vinným ze spáchání trestného činu převaděčství podle shora uvedených ustanovení trestního zákoníku Rakouska a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání osmnácti měsíců a k náhradě škody trestního řízení, ve smyslu § 389 trest. řádu Rakouska.

Podle zjištění soudu se odsouzený uvedené trestné činnosti dopustil tím, že dne 13. 9. 2007 napomohl na území v České republiky, konkrétně v obci D. R. , k protiprávnímu přicestování pěti ukrajinským státním příslušnicím (M. P. , L. P. , A. T. , L. P. a H. M.) a dále na území R. Tuto pomoc obviněný prováděl za účelem neoprávněného finančního obohacení, přičemž soud posuzující tento případ zároveň zjistil pachatelův úmysl opatřovat si tímto jednáním nepřetržitý zdroj příjmů.

Dále soud z předložených důkazů vyvodil, že obžalovaný D. J. výše uvedené osoby ukrajinské státní příslušnosti vyzvedl v kempu v Č. B. , odkud je převezl do obce Č. V. , nacházející se v blízkosti rakouských státních hranic. Zde převáděným osobám ukázal cestu přes zelenou hranici a popsal způsob jak mohou ilegálním způsobem pěšky a nepozorovaně překročit česko-rakouskou státní hranici. Současně se s převáděnými osobami dohodl, že se s nimi opět sejde na rakouském státním území, konkrétně v obci G. D. Zde podle předchozí dohody na výše jmenované čekal se svým vozem O. O. , v této obci je naložil a všichni společně směřovali směrem na L. Na této cestě je však zadržela policie a následně obviněného zatkla. V této souvislosti bylo zjištěno, že za každou převezenou osobu měl odsouzený obdržet částku v hodnotě 100,-- Euro.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dopisem ze dne 7. 11. 2008, pod sp. zn. 2080/2008-MOT-T/5, podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon ), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 11. 11. 2008.

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týkají činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutné uvést, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona, neboť odsouzený D. J. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.).

V posuzované věci jsou rovněž dány i podmínky povahy materiální, neboť odsouzený D. J. se svým jednáním dopustil trestné činnosti zaměřené proti obecné bezpečnosti, neboť svým jednáním vyvolal ohrožení veřejného pořádku. Jednal přitom v rozsahu a způsobem, kterým lze jeho trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona.

Pokud jde o druh trestu, z povahy věci lze usoudit, že odsouzenému byl uložen trest odnětí svobody, z čehož lze dovodit, že obě materiální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. listopadu 2008



Předseda senátu:

JUDr. Stanislav Rizman