11 Tcu 53/2016
Datum rozhodnutí: 11.01.2017
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 53/2016 -18

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal dne 11. 1. 2017 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto :

Návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky J. L. , rozsudkem Trestního soudu v Angers, Francouzská republika, ze dne 7. 4. 2009, sp. zn. 948/2009, a to pro trestný čin způsobení méně závažné újmy na zdraví, podle francouzského trestního zákona, se zamítá .

Odůvodnění:
Rozsudkem Trestního soudu v Angers, Francouzská republika, ze dne 7. 4. 2009, sp. zn. 948/2009, který nabyl právní moci dne 19. 10. 2010, byl J. L. uznán vinným trestným činem způsobení méně závažné újmy na zdraví, podle francouzského trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku.

Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený J. L. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:
dne 8. 1. 2009 v A. v podnapilém stavu napadl bezdůvodně M. B. tím způsobem, že jej udeřil do hlavy, čímž mu způsobil poranění nosu s pracovní neschopností v trvání jednoho dne.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že J. L. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem. Odsouzení se však týká skutku, který nevykazuje znaky trestného činu podle příslušných právních předpisů České republiky, tedy znaky některé skutkové podstaty trestného činu v trestním zákoníku.

Ze skutkových zjištění sice vyplývá, že odsouzený použil násilí vůči jiné osobě, délka pracovní neschopnosti a doba léčení poškozeného však trvala toliko jeden den, tedy nepřesáhla 7 dnů, aby se jednalo o čin trestný podle trestního řádu České republiky, přičemž rovněž není zřejmé, za jakých okolností ke spáchání činu došlo, aby předmětné jednání mohlo ev. být posouzeno jako trestný čin výtržnictví podle § 358 tr. zákoníku.

Protože trestná činnost odsouzeného by podle právního řádu České republiky nenaplnila znaky skutkové podstaty žádného trestného činu, není tak splněna formální podmínka postupu podle § 4a odst. 3 zákona, spočívající v oboustranné trestnosti činu, pro nějž byl český občan cizím soudem odsouzen. Nadto lze dodat, že od spáchání uvedeného jednání uplynulo již více než 8 roků.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. 1. 2017
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu