11 Tcu 53/2005
Datum rozhodnutí: 28.07.2005
Dotčené předpisy:




11 Tcu 53/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. července 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. F., rozsudkem Obvodového soudu ve Weidenu i.d. Opf., Spolková republika Německo, ze dne 17. 6. 2003, sp. zn. 1 Ds 5 Js 1839/03, a to pro trestný čin převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2, § 92 odst. 1 č. 1 a č. 6 německého cizineckého zákona a § 25 odst. 2 německého trestního zákona, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a jednoho měsíce s tím, že do tohoto trestu byl zahrnut trest z rozsudku Obvodového soudu ve Wunsiedelu, Spolková republika Německo, ze dne 13. 5. 2003, sp. zn. 1 Ds 292 Js 16352/00.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu ve Weidenu i.d. Opf., Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 17. 6. 2003, byl L. F. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2, § 92 odst. 1 č. 1 a č. 6 německého cizineckého zákona a § 25 odst. 2 německého trestního zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil podle zjištění soudu tím, že dne 10. 2. 2003 v hostinci S. v K. se dohodl s dalšími dvěma spoluobviněnými a dvěma neznámými českými státními příslušníky, kteří měli být organizátory akcí, že se bude za odměnu podílet na převádění cizinců z Č. r. do N. Dne 24. 2. 2003 byl obviněný vyrozuměn o převádění cizinců naplánovaném na večer téhož dne. Na tomto převádění se obviněný spolupodílel tak, že spolu s J. F. byl svým bratrem M. F. odvezen do blízkosti hraničního přechodu S. K., kde se setkal kolem 20.00 hod. u čerpací stanice s pěti srílanskými státními příslušníky, které na místo přivezlo taxi a přestože věděl, že tyto osoby nemají povolení k pobytu pro S. r. N., převzal spolu s J. F. tuto skupinu osob a převedl ji v oblasti W. při obejití hraniční kontroly přes zelenou hranici do N. Za jeho podíl na činu mu byla přislíbena za každou převedenou osobu odměna ve výši 1.000,- Kč. Převedené osoby měly být přijaty a dále převezeny do vnitrozemí spoluobviněným A. na parkovišti v oblasti W./H., skupina převedených osob se však s obviněným A. minula a osoby které ilegálně přicestovaly byly kolem 22.30 hod. mezi E. a H. zadrženy, kde byl později zadržen i obviněný a J. F., kteří se po předání převedených cizinců rozdělili. Spoluobviněný A. byl zadržen při pokusu o vycestování do Č. r. na hraničním přechodu W.

Za to byl obviněnému L. F. uložen trest odnětí svobody v délce jednoho roku a jednoho měsíce se zahrnutím trestu uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu ve Wunsiedelu, Spolková republika Německo, ze dne 13. 5. 2003, sp. zn. 1 Ds 292 Js 16352/00, za současného zrušení tohoto trestu, přičemž tímto rozsudkem Obvodového soudu ve Wunsiedelu byl L. F. odsouzen pro trestný čin převádění cizinců k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců. Uvedeného trestného činu se dopustil podle zjištění soudu tím, že se někdy v lednu nebo v únoru 2000 poprvé setkal se samostatně stíhaným A. a dosud nezjištěným mužem v jedné hospodě v K. V. Při druhém setkání v této hospodě dne 21. 7. 2000 se dohodl se samostatně stíhaným A. a dosud nezjištěným mužem, že převedou cizí státní příslušníky z Č. r. na německé území. Dne 22. 7. 2000 zavolal dosud nezjištěný muž A. a sdělil mu, že obviněný a A. se potkají kolem půlnoci dne 23. 7. 2000 u jedné benzinové pumpy P. nedaleko S., kam budou přivezeni cizinci. Dosud nezjištěný muž dopravil černým Mercedesem čtyři srílanské státní příslušníky a jednoho bangladéšana k tomuto místu setkání kde se dohodli, že těchto pět cizinců s nákladním vozem Avia české SPZ obviněný spolu s A. převezou přes hranice. Za to měl obviněný L. F. přislíbenu odměnu ve výši 5.000,- Kč. Dne 24. 7. 2000 kolem 3.30 hodin A. jako řidič a obviněný jako spolujezdec převáželi přes hranice v blízkosti obce S. tyto cizince ve spacím prostoru a byli zde zadrženi.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon ), Nejvyššímu soudu České republiky (dále též jen Nejvyšší soud ), návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona).



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že L. F. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.), a to i v případě trestného činu z rozsudku Obvodového soudu ve Wunsiedelu, Spolková republika Německo, ze dne 13. 5. 2003, sp. zn. 1 Ds 292 Js 16352/00. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. L. F. se opakovaně podílel pro finanční prospěch na organizovaném ilegálním převádění cizinců na území cizího státu. Jedná se přitom o společensky nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již nikoliv zanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. července 2005

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík