11 Tcu 51/2016
Datum rozhodnutí: 11.01.2017
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 51/2016 -23

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal dne 11. 1. 2017 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto :

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky S. S. , rozsudkem Okresního soudu v Szegedu, Maďarská republika, ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. 17.B.2564/2013/12, ve spojení s rozsudkem Soudního dvora v Szegedu, Maďarská republika, ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 4.Bf.665/2014/17, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .

Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Szegedu byl S. S. uznán vinným trestným činem nedovoleného držení omamných látek, a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a k vyhoštění z území Maďarska v trvání pěti let.

Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Okresního soudu v Szegedu tím, že se dne 28. 3. 2013 v 10:00 hodin přihlásil na hraničním přechodu R. ke vstupu na území Maďarska ze Srbska. Cestoval osobním motorovým vozidlem zn. Opel Astra, se španělskou SPZ, v jehož zavazadlovém prostoru se v jedné tašce mezi osobními věcmi odsouzeného nacházelo 400,96 g hnědého prášku s obsahem 42,8 g čistého heroinu.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně před možným nebezpečím vyplývajícím z nekontrolovaného nakládání s omamnými a psychotropními látkami. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména pokud jde o množství látky), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. 1. 2017

JUDr. Karel Hasch
předseda senátu