11 Tcu 50/2013
Datum rozhodnutí: 29.04.2013
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 50/2013-33
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal dne 29. dubna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky R. Ch. rozsudkem Zvláštního trestního soudu v Pezinku, Slovenská republika, ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. PK 2T/16/2008, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu Slovenské republiky ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 1 To 8/2011, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Zvláštního trestního soudu v Pezinku byl R. Ch. uznán vinným trestnými činy založení, zosnování a podporování zločinecké skupiny a teroristické skupiny, vydírání a hrubého nátlaku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let a tří měsíců.

Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Zvláštního trestního soudu v Pezinku spolu s dalšími spolupachateli tím, že
1. v přesně nezjištěné době, nejpozději v roce 2001 v S. M. Š. s dalšími osobami zosnoval, postupně vytvářel a strukturálně formoval zločineckou skupinu, později nazývanou Š. nebo chlapi od Š. , která na území Trnavského a Bratislavského kraje koordinovaně působila až do 29. 9. 2007 s cílem páchání zločinů tak, aby tím získali přímo nebo nepřímo majetkový prospěch zejména vydíráním, zastrašováním, podvody a výhrůžkami, přičemž druh a rozsah činnosti, plánování sil a prostředků určoval výhradně M. Š., který pod svou neustálou kontrolou jednotlivými úlohami pověřoval přímé a podřízené členy zločinecké skupiny, tzv. pravé ruky, kterými byli v průběhu existence skupiny Z. K., M. Č., F. A., P. H., blízkým organizačním pracovníkem skupiny byl člen zločinecké skupiny J. F., a tito dále ve smyslu příkazů M. Š. řídili svěřené úlohy a jednotlivé akce a členy skupiny a osoby činné pro zločineckou skupinu, přičemž odsouzený byl členem zločinecké skupiny v nezjištěné době v rozmezí roku 2001, nejdříve byl vyhazovačem, rozbíječem a řidičem a jako člen zločinecké skupiny spáchal následující skutky,
2. v přesně nezjištěné době v měsíci prosinci roku 2003 M. Š. jako vůdce zločinecké skupiny poté, co zjistil, že Ing. K. K. má jako podnikatel neuhrazenou pohledávku ve výši 800 000 Sk, pověřil M. Č. v S., aby společně s R. Ch. ve večerních hodinách poškodili pro výstrahu osobní motorové vozidlo zn. Renault 21 Ing. K. K., které měl zaparkované před svým rodinným domem ve S., Z. D., přičemž R. Ch. byl určen jako řidič a M. Č. mezi tím rozbíjel přední skla na vozidle, následně přijal Ing. K. výhružný telefonát z bratislavského telefonního čísla od nezjištěné osoby, který se týkal neuhrazené pohledávky, na základě čehož vyhledal M. Š. se žádostí o pomoc, který mu za finanční odměnu přislíbil, že mu pomůže, přičemž si s ním dohodl schůzku v ČR v H. v restauraci P., kam ho přivezl M. Č. společně s J. F., kde mu M. Š. vysvětlil, že celou záležitost ohledně pohledávky řeší silná bratislavská skupina , přičemž stačí, když vyplatí sumu ve výši 400 000 Sk, a problém bude vyřešený, proto následujícího dne po předchozí domluvě odevzdal Ing. K. v papírové obálce s logem Tatra banky M. Č. a J. F. částku ve výši 400 000 Sk, kterou potom M. Č. odevzdal M. Š. v místě jeho trvalého bydliště, za což M. Š. vyplatil R. Ch. a J. F. finanční odměnu, M. Č. odměnu ve výši 20 000 Sk odmítl, protože se mu zdála nízká,
3. v přesně nezjištěný den v měsíci červenci roku 2004 přišel do firmy M. R. S. K. n. D., okr. K., R. J., který předložil R. M., plnou moc k vymáhání oprávněné pohledávky Z. J., a to prostřednictvím firmy S. J. R., F. a f., se sídlem H., S., přičemž jako členovi zločinecké skupiny mu k vymožení této pohledávky byli vedoucím M. Š. poskytnuti další členové zločinecké skupiny a to M. Č., J. H. a R. Ch., který byl ve funkci řidiče, a M. J., který byl pro zločineckou skupinu činný, a tito svou přítomností, zejména psychickým nátlakem zastrašovali R. M. a jeho rodinné příslušníky, a to takovým způsobem, že po pronajmutí obecního pozemku, na kterém stála nemovitost rodinného domu M. a hospodářské budovy, které slouží podnikatelské činnosti R. M., na tomto pozemku stanovali asi týden a po tuto dobu na příkaz M. Š. zprostředkovaný R. J., aby vymohli pohledávku od R. M., vyvíjeli na něj psychický nátlak takového charakteru, že se během svého pobytu chovali až do časných ranních hodin hlučně, vulgárně, vykonávali velkou potřebu na přístupových chodnících domu, v zahradě poškozovali fóliovník, ničili úrodu, vypouštěli pitnou vodu, vypínali elektřinu, kontrolovali občanské průkazy rodinných příslušníků R. M., přičemž mu R. J. vyhrožoval, že když nezaplatí, budou v tom pokračovat, a to až do dne 23. 7. 2004, kdy R. M. vyplatil R. J. část pohledávky ve výši 115 000 Sk, a na vyplacení zbytku pohledávky se s ním dohodl do konce měsíce září 2004, přičemž začátkem září 2004 opět přišli, R. J. vyhrožoval, že tentokrát to bude ještě horší, a tak znovu stanovali asi tři dny na stejném pozemku a chovali se stejným způsobem za účelem vymáhání zbytku pohledávky, proto jim R. M. dne 6. 9. 2004 vyplatil požadovanou sumu ve výši 376 000 Sk, kterou převzal R. J., a tuto následně odevzdal po předchozí dohodě M. Š., který si z takto vymožené sumy část ponechal a část vyplatil R. J., který dále vyplatil odměnu M. Č., M. J., J. H. a R. Ch.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený R. Ch. je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestné činy vydírání podle § 175 tr. zákoníku a účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně svobody jednotlivce a na ochraně společnosti před organizovaným zločinem. Jednal přitom v takovém rozsahu (významně se na činnosti zločinecké skupiny podílel), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen velmi citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. dubna 2013
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch