11 Tcu 5/2017
Datum rozhodnutí: 16.02.2017
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 5/2017 -13

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal dne 16. 2. 2017 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto :

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. H. , rozsudkem Obvodního soudu ve Wałbrzychu, Polská republika, ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. II K 920/10, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .

Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu ve Wałbrzychu, Polská republika, ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. II K 920/10, který nabyl právní moci 9. 5. 2012, byl J. H. uznán vinným trestným činem znásilnění, podle polského trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků.

Podle skutkových zjištění cizozemského soudu J. H. spáchal trestnou činnost v podstatě tím, že dne 1. 5. 2010 v obci W. v D. vojvodství, přinutil za použití násilí k pohlavnímu styku A. W. tím způsobem, že ji přidusil vlastním tělem a držel rukou za zápěstí.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený J. H. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu znásilnění podle § 185 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil závažného jednání proti lidské svobodě a důstojnosti v sexuální oblasti, a vědomě tak porušil jednu z vysoce chráněných společenských hodnot. Pokud jde o druh uloženého trestu, odsouzenému byl uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. H. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. 2. 2017

JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu