11 Tcu 5/2013
Datum rozhodnutí: 14.03.2013
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 5/2013-8

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 14. března 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky, L. H. rozsudkem Zemského soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 4 KLs 23 Js 4486/10, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Zemského soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 4 KLs 23 Js 4486/10, který nabyl právní moci dne 30. 3. 2011, byla L. H. uznána vinnou trestným činem vyděračského únosu člověka v jednotě činu s pokusem o zvláště těžkou loupež v jednotě činu s nebezpečným ublížením na těle; trestným činem nebezpečného ublížení na těle v jednotě činu s pokusem o nátlak a vyděračským únosem člověka v jednotě činu se zvláště těžkou loupeží v jednotě činu s nebezpečným ublížením na těle, podle německého trestního zákona, a byla odsouzena k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let a 6 (šesti) měsíců.

Podle skutkových zjištění Zemského soudu v Hofu se L. H. dopustila trestné činnosti v podstatě tím, že společně s A. G. se v již blíže nezjištěnou dobu dohodli, že se zmocní českých prostitutek, příslušnic etnické menšiny Romů, přičemž využijí rasové nenávisti společným týráním a ponižováním obětí a zároveň jejich zastrašováním za použití násilí proti jejich osobám, a zejména ranami je donutí k odevzdání peněz, které si ponechají pro sebe. Při realizaci svého společného plánu jeli oba odsouzení v případech detailně popsaných v bodech I) až III) rozsudku osobním vozem Audi A 4 odsouzeného G., reg. zn. ..., do A. v Česku, kde si postupně vyhlédli prostitutky, a to Ž. K., I. B. a H. V. Tyto ženy odsouzený G., a to dne 20. 3. 2010 Ž. K., dne 25. 3. 2010, I. B. a dne 28. 3. 2010 H. V. přiměl k nastoupení do jeho auta, přičemž se v rozporu se skutečností vydával za zákazníka, a odjel s nimi na místo domluvené s odsouzenou H. - na odlehlé místo v lese nebo k jeho domu v S., část obce L. Zde byly tyto ženy, které s ním jely jen proto, že si myslely, že A. G. bude chtít využít jejich služeb jako prostitutek, vyloženy, protože na odlehlých místech nemohly očekávat žádnou pomoc od jiných osob. Oba tělesně korpulentní odsouzení tyto své oběti společně a za použití nástrojů k bití, hrubě napadali tím způsobem, že byly tlučeny pěstmi, kuželem z tvrdého dřeva dlouhým asi 36 cm, který měl v nejširším místě průměr 5 cm (případy I. a II.), jakož i kovovou tyčí dlouhou asi 50 cm, silnou asi jako prst (dále bod III.), kopány obutýma nohama a v případě III. byly různým způsobem ponižovány. Využitím této situace prohledala vždy dle dohody odsouzená H. oblečení obětí, zda nemají peníze, aniž by se tyto v důsledku utrpěného tělesného týrání odvážily klást odpor, protože se obávaly dalších ran. Oba odsouzení, kteří chtěli využít strachu svých obětí za účelem získání peněz, vycházeli z toho, že prostitutky s sebou nevozí žádné značné peněžní obnosy a očekávali vždy lup z činu do 100,- Euro, když se pro případ, že by byly peníze nalezeny, dohodli, že k získání peněz využijí zastrašování prostitutek předchozím tělesným týráním a jejich obavami o své zdraví.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzená L. H. je občankou České republiky, byla odsouzena cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (přinejmenším loupeže podle § 173 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená L. H. ze zavrženíhodné pohnutky vůči jiným osobám z důvodu jejich příslušnosti k jinému etniku a pro svůj majetkový prospěch se vůči těmto dopustila zvlášť závažné trestné činnosti. Společenská škodlivost její trestné činnosti je zvyšována i tím, že se této trestné činnosti dopustila společně s další osobou, více útoky, jakož i zvlášť surovým způsobem jejího provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzené byl již uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení L. H. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. března 2013
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík