11 Tcu 5/2007
Datum rozhodnutí: 23.01.2007
Dotčené předpisy:




11 Tcu 5/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 23. ledna 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky G. B, rozsudkem Okresného súdu v Martine, Slovenská republika, ze dne 13. 1. 2006, sp. zn. 2 T 67/05, ve spojení s rozsudkem Krajského súdu v Žiline, Slovenská republika, ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 1 To 61/2006, a to pro trestný čin kuplířství spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 a § 204 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. d) trestního zákona Slovenské republiky (účinného do 31. 8. 2002) a trestný čin obchodování s lidmi podle § 246 odst. 1, 3 písm. b), d) trestního zákona Slovenské republiky (účinného do 31. 8. 2002), k trestu odnětí svobody v délce trvání šesti let a osmi měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Okresného súdu v Martine, Slovenská republika, jenž ve spojení se shora uvedeným rozsudkem Krajského súdu v Žiline, Slovenská republika, nabyl právní moci dne 9. 8. 2006, byla G. B. uznána vinnou trestným činem kuplířství spáchaným ve spolupachatelství a trestným činem obchodování s lidmi podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Slovenské republiky a odsouzena k trestu odnětí svobody v délce trvání šesti let a osmi měsíců.

Uvedené trestné činnosti se odsouzená dopustila tím, že:

1. s H. L. a G. K.

v přesně nezjištěné době roku 2000 až 2001, využila H. L. špatnou finanční situaci poškozené R. B., kterou oslovila před obchodním domem, zda nechce pracovat jako uklízečka, s čímž B. souhlasila. Po příjezdu poškozené byla ubytovaná v bytě G. B., přezdívané D. , kde ji H. L., G. K. a G. B. sdělily, že bude vykonávat prostituci a hned nato ji H. L. a G. K. zastavovaly auta a ona musela vykonávat pohlavní styk s jinými osobami. Poškozená B. část výdělku z prostituce, kterou vykonávala asi půl roku, kdy došlo k jejímu vyhoštění, odevzdávala G. B. a G. K,

2. s G. K.

v přesně nezjištěné době letních měsíců roku 2000 G. K. v přítomnosti G. B. sdělila poškozené A. B., (v současné době M.), že pokud si chce vydělat nějaké peníze prostitucí, může s ní odcestovat s tím, že polovinu výdělku jí bude odevzdávat na ubytování a stravu, s čímž B. souhlasila. V ten stejný den společně všechny tři vycestovaly motorovým vozidlem G. B., přičemž poškozená B. za dopravu neplatila, bydlela v bytě G. B. Pohlavní styky za úplatu s jinými osobami vykonávala asi dva měsíce v L., kam ji vozila i G. B. Peníze vydělané prostitucí musela poškozená A. B. odevzdávat G. K. nebo G. B. K tomuto účelu za obdobných podmínek vycestovala poškozená i v přesně nezjištěné době roku 2001 a roku 2002,

3. s H. L., G. K., M. L. a L. M.

M. L. v M., na přesně nejištěném místě a v přesně nezjištěné době v měsíci květen 2002, přemluvil poškozenou D. G., k práci, přičemž věděl, že jmenovaná potřebuje peníze na bydlení a že je v hmotné nouzi. Poté ji vzal do bytu své matky H. L. v M. kde se D. G. zdržela dva dny do doby, než ji M. L. na svoje náklady nechal vyhotovit nový občanský průkaz. H. L., L. M., M. L. a R. K., navrhli D. G., aby vykonávala prostituci, přičemž jí slíbili vysoký výdělek s tím, že si vydělá na byt a že ji budou peníze zasílat domů pro její děti. Poškozená G. souhlasila s pobytem jen na jeden měsíc, než si vydělá asi cca 20 000 Sk, jelikož byla v druhém měsíci těhotenství, což ostatním sdělila. Do Č. r. vycestovala poškozená G. dne 24. 5. 2002 osobním motorovým vozidlem, které řídil R. K., a to v doprovodu L. M. a H. L. V Č. r. bydlela u G. K. a G. B. v B., přičemž H. L., G. K. a G. B. sdělily poškozené, že bude vykonávat prostituci. Na místa výkonu prostituce ji vozil R. K. Všechny peníze, jenž poškozená obdržela za jednotlivé pohlavní styky musela odevzdat G. K. a H. L., přičemž byla pod jejich neustálou kontrolou, prostituci musela vykonávat i v době, kdy se necítila dobře, popř. byl poraněná zákazníkem. Poté, co se G. K. zdálo, že poškozená vydělává málo peněz, obstarala jí falešný cestovní pas na jméno A. K., odvezla poškozenou s dosud neznámým mužem, konkrétně do neznámého hotelu v blízkosti hranic, kde poškozená provozovala prostituci a peníze takto získané odevzdávala G. B., zvané D. . Když poškozená G. vydělávala málo peněz nebo když chtěla jet domů a žádala G. B. o svůj cestovní pas, křičela ta na poškozenou a vyhrožovala jí, že se domů nedostane, neboť jim dluží peníze, které do ní investovali, a to nejméně 5 000 Sk za falešný pas, ubytování a za odvoz. Nakonec však G. B. poslala cestovní pas poškozené po neznámé prostitutce a poškozená G. za půjčené peníze odcestovala, přičemž však byla zadržena policií z důvodu držení falešného cestovního pasu. Z prostituce poškozené G. měli finanční prospěch následující osoby: G. K., G. B. a H. L. a taktéž M. L. a R. K., kterým peníze zasílala G. K. bankovním převodem, přičemž rodině poškozené nebyly zaslány žádné finanční prostředky,

4. s H. L. a G. K.

H. L. v M. v přesně nezjištěném dni měsíce srpna až listopadu 2002 navedla poškozenou I. Ž. k prostituci ve F., přičemž do Č. r. vycestovala poškozená společně s H. L. a G. K., které poté zajistily poškozené, aby pro ni přijel taxík, který ji dopravil s tím, že takto vzniklé náklady potom poškozená uhradí prostitucí. Ve S. r. N. pobývala poškozená v neznámém hotelu poblíž hranic, a to společně s G. B., které odevzdávala všechny peníze získané za prostituci, přičemž žádné peníze nedostávala. Odtud se poškozená po dvou týdnech vrátila zpět. Prostitucí pro G. B. vydělala poškozená v přepočtu asi 15 000 Sk,

5. s H. L., G. K., M. L., R. L. a R. M

M. L., R. L., a R. M. po vzájemné dohodě začátkem měsíce září 2002 v M. v hotelu nabídli poškozené M. Ch., práci servírky, přičemž využili její špatnou finanční situaci. Několik dní ubytovali poškozenou u matky H. L. po příjezdu G. K. a G. B. sebrala H. L. poškozené doklady, přičemž ji H. L., G. K., G. B., M. L., R. L. a R. M. přemlouvali, aby vycestovala a G. K. ji tvrdila, že ji tam děvčata zaučí , a že se nemusí ničeho bát, načež ji M. L. a H. L. sdělili, že se nemusí bát, neboť na ni dohlédne G. K. R. M. slíbil poškozené, že za ní přijede a že budou bydlet spolu a koupí si byt. Nato poškozená Ch. vycestovala pod psychickým nátlakem v doprovodu G. K. a G. B., kde ji jmenované ubytovaly v bytě G. B. a sdělily jí, že se bude živit prostitucí. Když toto poškozená odmítla a chtěla odejít, odebraly jí doklady, aby nemohla vycestovat a donutily k prostituci, přičemž peníze, které takto poškozená získala musela odevzdávat G. K. a G. B. Ty také poškozenou a i jiné prostitutky kontrolovaly, telefonicky se na ni informovaly, což činili i M. L. a R. L. v případě, když poškozená vydělala málo peněz. Když poškozená Ch. zjistila, že ji chtějí prodat do erotického salonu, tak od nich bez dokladů a peněz utekla a věc oznámila na policii. Za období od 15. 9. 2002 do 25. 10. 2002 odevzdala poškozená Ch. G. K. a G. B. asi 15 000 Kč, přičemž o tyto peníze se obě dále dělily s H. L., R. L. a M. L., kteří část peněz z prostituce zasílali prostřednictvím banky s tím, že tyto finanční prostředky měly sloužit pro jejich vlastní potřebu. V důsledku uvedeného zkušenosti přetrvávají u poškozené M. Ch. znaky sexuální psychotraumatizace.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 15. 1. 2007, pod sp. zn. 41/2007 MO M/2, podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon ), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení slovenským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 16. 1. 2007.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená G. B. je občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (přinejmenším trestný čin kuplířství podle § 204 tr. zák., popř. též trestný čin obchodování se ženami podle § 246 tr. zák. ve znění účinném do 30. 6. 2002, resp. trestný čin obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku podle § 246 tr. zák. ve znění účinném do 21. 10. 2004). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená G. B. se za účelem dosažení finančního prospěchu podílela v několika případech na organizované úmyslné trestné činnosti, směřující proti osobní svobodě a důstojnosti žen a proti jejich svobodnému rozhodování v sexuální sféře, přičemž závazek ke stíhání uvedené trestné činnosti vyplývá pro Českou republiku i z mezinárodního práva (např. Mezinárodní smlouva o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a vykořisťování prostituce jiného ze dne 2. 12. 1949, popř. Rámcové rozhodnutí Rady ze dne 19. 7. 2002, o boji proti obchodování s lidmi, 2002/629/JVV). Lze proto tuto trestnou činnost odsouzené označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona.

Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu

a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. ledna 2007



Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch