11 Tcu 5/2002
Datum rozhodnutí: 19.02.2002
Dotčené předpisy:




11 Tcu 5/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 19. února 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o:

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky S. K., rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 6. 4. 1999, sp. zn. 10 Ds 250 Js 18089/98, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku a čtyř měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 6. 4. 1999, sp. zn. 10 Ds 250 Js 18089/98, jenž nabyl právní moci dne 14. 4. 1999, byl S. K. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předchozí dohodě s další osobou, dne 22. 12. 1998 na parkovišti u obcí L./S. ve Spolkové republice Německo převzal do nákladního automobilu zn. AVIA, české státní poznávací značky, 33 cizích státních příslušníků převedených předtím neznámým pěším převaděčem přes česko-německou hranici s tím, že je dále dopraví do B. Okolo 6.00 hod. téhož dne byl v blízkosti nájezdu na dálnici BAB 4/B. zadržen orgány policie. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují potřebnými doklady pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za účast na převádění mu byla přislíbena částka celkem 4.950 DM. Za tento trestný čin byl S. K. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku a čtyř měsíců.

Dne 11. 1. 2002 pod sp. zn. 2681/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon ), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. S. K. napomáhal za přislíbený finanční prospěch v organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců (33 osob) přes státní hranici na území jiného státu. V posledních letech se jedná o velmi rozšířenou společensky nebezpečnou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Závažnost činu je zvyšována také skutečností vztahující se k osobě odsouzeného, která se podává z opisu evidence Rejstříku trestů, vyžádaného v řízení Nejvyšším soudem, a to, že předmětný trestný čin spáchal ve zkušební době podmíněného odsouzení českým soudem pro majetkovou trestnou činnost. Byl mu také uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání, které již nelze označit za krátké. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. února 2002

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík