11 Tcu 49/2015
Datum rozhodnutí: 24.09.2015
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 49/2015-50

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal dne 24. září 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů , a rozhodl takto :

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. V. , rozsudkem Zemského soudu Nürnberg-Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. 3 KLs 212 Js 17140/13, který nabyl právní moci dne 25. 8. 2014, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Nürnberg-Fürth byl M. V. uznán vinným trestnými činy závažné loupeže a omezování osobní svobody byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a tří měsíců.

Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Zemského soudu Nürnberg-Fürth tím, že dne 10. 7. 2012 kolem 8.40 hodin vnikli s neznámým spolupachatelem do obchodu s poštovními známkami v Schildgasse 17 v Norimberku poškozeného R., kterému bylo v době spáchání činu 87 let. Zde poškozenému nasadili pouta a navíc mu zápěstí omotali lepicí páskou. Jeden z nich sebral poškozenému z kapes drobné a svazky klíčů, kterými spolupachatel otevřel trezor se známkami. Odsouzený zatím přemístil poškozeného na toaletu, kde pokusil pomocí lepicí pásky připoutat jeho nohy k záchodové míse. Poté zamkl spojovací dveře mezi toaletou a levou částí prodejny, aby se poškozený do levé části prodejny nemohl dostat. Z trezoru odcizili deset svazků alb s asi 3 000 ks známek v hodnotě asi 70 000 . Poté z místa činu odešli. Poškozenému se podařilo po cca pěti minutách uvolnit pouta na nohou a dostal se z toalety přes druhé dveře, které byly zamčeny pouze zevnitř, do pravého prodejního prostoru s výkladní skříní, kde se mu podařilo na sebe upozornit kolemjdoucího, který přivolal policii.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Podle § 4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený M. V. je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie , přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin loupeže podle § 173 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně osobní svobody a cizího majetku. Jednal přitom v takovém rozsahu (útok na poškozeného vysokého věku, výše způsobené škody), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. září 2015

JUDr. Karel Hasch předseda senátu