11 Tcu 49/2007
Datum rozhodnutí: 27.08.2007
Dotčené předpisy:




11 Tcu 49/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. srpna 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl t a k t o :

Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o odsouzení občana České republiky J. M., rozsudkem Obvodového soudu Stuttgart, Spolková republika Německo, ze dne 6. 3. 1996, sp. zn. C 1 Ls 10/96.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Stuttgart, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 19. 7. 1996, byl J. M. uznán vinným trestným činem porušení zákona o zbraních podle § 52a odst. 1 č. 1 zákona o zbraních Spolkové republiky Německo a § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo a odsouzena k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a deseti měsíců.

Uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění soudu následujícím způsobem:

Poté, co v průběhu května až začátku června 1995 navázal společně stíhaný S. v jedné restauraci kontakt s jedním známým, pravděpodobně jménem W., který jej oslovil v souvislosti se zbraněmi, přičemž se společně stíhaný S. zavázal, že se po zbraních poohlédne, dal W. společně stíhanému S. telefonní číslo na jednoho zájemce o zbraně, jednalo se však o tajného vyšetřovatele. S. při své další návštěvě promluvil s druhem své tchýně, odsouzeným M., a zeptal se jej, zda neví, kde by se daly zbraně obstarat. Ten navázal kontakt s jistým panem K., který bydlí nedaleko od něho, a který zase navázal kontakty s obchodníky, jež nejsou známi, a pravděpodobně pocházejí z Ch. Společně stíhaný S. se pak od odsouzeného M. dozvěděl, že je možné získat samopaly typu Angram 2000, ráže 9 mm Luger, včetně tlumičů a střeliva za cenu 4 400 DEM za jeden kus. Koncem srpna 1995 jej pan W. opět oslovil v souvislosti se zbraněmi, a dal mu opět telefonní číslo na domnělého zájemce o koupi. Protože společně stíhaný S. právě obdržel výpověď ze zaměstnání a měl velký strach, že nebude v jeho silách dostát svým finančním závazkům, zejména pokud jde o splácení bytu v soukromém vlastnictví, navázal kontakt s domnělým zájemcem o koupi, zavolal mu, a nakonec se s ním sešel v dálničním motorestu.

Tam domnělému zájemci tajnému vyšetřovateli ukázal fotografii samopalu typu Angram 2000, který předtím obdržel od odsouzeného M. Tajný vyšetřovatel projevil zájem o koupi několika samopalů. Společně stíhaný S. požadoval 5 000 DEM za jeden kus a chtěl zaplatit předem, to však tajný vyšetřovatel odmítl. Po několika telefonátech mezi tajným vyšetřovatelem a společně stíhaným S. a odsouzeným M. se nakonec dohodlo dodání pěti samopalů typu Angram 2000, ráže 9 mm Luger, a pěti tlumičů se střelivem, v ceně 5 000 DEM za jeden kus. S. dále nabídl ještě 120 pistolí v ceně 900 DEM za jeden kus, které mohl přes odsouzeného M. rovněž obstarat. O ty však tajný vyšetřovatel neprojevil žádný zájem. Společně stíhaný S. si vypůjčil peníze od svého otce, přidal k nim zbytek vlastních peněz a vypravil se do Č. r. Společně s M. a známým K. navázal kontakt s dosud neznámým obchodníkem se zbraněmi. K. a M. se s S. rozešli a odjeli s penězi do L., kde jim bylo předáno pět samopalů typu Angram 2000, ráže 9 mm Luger s tlumičem. Za jednu zbraň zaplatili 4 400 DEM. M. a K. obdržel od dosud neznámého obchodníka se zbraněmi vždy 100 DEM jako spropitné. Hned nato odjeli S. a M. osobním vozem S. do S., kde se dne 16. 10. 1995 kolem 18:00 hod. mělo na parkovišti obchodního domu v souladu s předchozí dohodou uskutečnit předání propašovaných zbraní. Při této příležitosti byli odsouzený M. a společně stíhaný S. zadrženi policejním komandem.

V případě úspěšnosti obchodní transakce měl S. odsouzenému M. dát ze svého čistého zisku ve výši 3 000 DEM asi 100 DEM. Předem však žádná konkrétní dohoda uzavřena nebyla. V případě samopalů dovezených oběma obžalovanými se jednalo o samopaly Angram 2000, ráže 9 mm Luger s upilovanými čísly, a rovněž o pět funkčních tlumičů.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 31. 5. 2007, pod sp. zn. 3914/2006 MO M/7, podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon ), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 5. 6. 2007.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu sice vyplývá, že odsouzený J. M. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného ozbrojování

podle § 185 tr. zák.), čímž jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci však nejsou dány podmínky materiální povahy. Odsouzený J. M. se sice dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu státu na ochraně společnosti proti možným rizikům, vyplývajícím z nekontrolovaného držení, nošení a výroby střelných zbraní, avšak vzhledem k dlouhé době, která uplynula od okamžiku spáchání trestného činu (více než jedenáct let), a od právní moci odsuzujícího cizozemského rozhodnutí (rovněž jedenáct let), je Nejvyšší soud toho názoru, že již nejsou dány věcné důvody pro evidování tohoto odsouzení v evidenci Rejstříku trestů. Opačný závěr neodůvodňuje ani rozsah trestné činnosti odsouzeného, který se podílel na nelegálním obstarání zbraní toliko v jednom případě.

Nejvyšší soud ve věci navíc opatřil opis z evidence Rejstříku trestů odsouzeného, aby ověřil, zda závažnost nyní posuzovaného činu není zvyšována okolností, že by šlo o pachatele, který svou trestnou činností v cizině navazoval na trestnou činnost stejné nebo obdobné povahy, páchanou předtím v České republice. Z opisu evidence Rejstříku trestů přitom vyplynulo, že odsouzený dosud nemá žádný záznam v evidenci Rejstříku trestů.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. srpna 2007



Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch