11 Tcu 49/2002
Datum rozhodnutí: 16.04.2002
Dotčené předpisy:




11 Tcu 49/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. dubna 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o jiném odsouzení občana České republiky J. S., rozsudkem Soudního dvora v Amsterdamu ze dne 29. 9. 1993, sp. zn. 23000863-93, Nizozemské království.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Soudního dvora v Amsterdamu ze dne 29. 9. 1993, sp. zn. 23000863-93, Nizozemské království, jenž nabyl právní moci dne 14. 10. 1993, byl J. S. uznán vinným činem, specifikovaným v tomto rozsudku takto: Úmyslně jednat v rozporu s daným zákazem podle čl. 2, první člen, úvod a pod C zákona o opiu. a kvalifikovaným podle čl. 33, 33a, 36b, 36c trestního zákoníku a čl. 2 a 10 zákona o opiu Nizozemského království. Za uvedený čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, se snížením v souladu s čl. 27 trestního zákoníku Nizozemského království.

Dne 22. 2. 2002 pod sp. zn. 1188/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon ), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení nizozemského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. V návrhu uvedlo, že přiložená písemnost Soudního dvora v Amsterdamu (z níž je výše citován popis činů) mu byla zaslána na výslovnou žádost o poslání rozsudku tohoto soudního orgánu, když stejnou písemnost obdrželo již předtím a považovalo ji za trestní list.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Nejvyšší soud v tomto řízení tedy hodnotí čin, jehož se předmětné odsouzení týká, a to jednak z hlediska splnění podmínky jeho oboustranné trestnosti a jednak z hlediska jeho závažnosti. Splnění podmínky oboustranné trestnosti činu předpokládá jeho relativně přesné vymezení v odsuzujícím rozhodnutí cizozemského soudu, obsahující kromě právní kvalifikace činu podle právního řádu odsuzujícího státu také popis skutku, kterým se odsouzený tohoto soudně trestného činu dopustil, a to alespoň v jeho podstatných znacích.

V posuzovaném případě je však v rozsudku nizozemského soudu, pokud jde o popis spáchaného skutku, uveden pouze text citovaný v prvním odstavci odůvodnění tohoto usnesení. Nejedná se ani tak o popis skutku, jako spíše o jakousi právní větu vyjadřující jeho právní hodnocení podle nizozemského právního řádu. Pro posouzení skutku z hledisek oboustranné trestnosti činu a jeho závažnosti v řízení podle § 4 odst. 2 zákona je však toto vymezení nedostačující. Není možné z něj určit zda vůbec a pod jakou skutkovou podstatu trestného činu podle českého právního řádu by předmětný čin spadal, natož posoudit míru jeho závažnosti.

Z návrhu se podává, že ministerstvo spravedlnosti o doplnění rozhodnutí cizozemského soudu již žádalo a znovu obdrželo pouze rozsudek ve shora citovaném znění. Proto by byl zřejmě nadbytečný postup, jímž by Nejvyšší soud věc vrátil navrhovateli k doplnění předložených podkladů. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že podaný návrh zamítl.

Pro úplnost se dodává, že toto rozhodnutí neznamená, že, pokud by přesto došlo k odstranění uvedeného nedostatku, a to např. vyžádáním kompletnějšího spisového materiálu z řízení předcházejícímu odsuzujícímu rozhodnutí cizozemského soudu, jehož obsahem by byl popis předmětného skutku, by nebylo možno předložit návrh Nejvyššímu soudu znovu. Toto rozhodnutí tedy nebrání opětovnému podání návrhu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. dubna 2002

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch