11 Tcu 46/2015
Datum rozhodnutí: 24.09.2015
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 46/2015-16

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal dne 24. září 2015 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto :

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. Č. , rozsudkem Soudu v Anconě, Itálie, ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 1339/2008, který nabyl právní moci dne 24. 4. 2009, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:

Výše uvedeným rozsudkem Soudu v Anconě byl J. Č. uznán vinným trestným činem obchodování s odcizenými věcmi a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a osmi měsíců. Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Soudu v Anconě tím, že dne 21. 9. 2004 asi ve 14.30 hodin v Anconě v oblasti přístavu na lodi odplouvající do Řecka s cílem zajistit si neoprávněný prospěch možným prodejem třetím osobám na cizím území řídil automobil Volkswagen Passat Variant 1.9 TDI, originální a řádně přidělenou poznávací značkou, které bylo odcizeno mezi 26. 8. 2004 a 27. 8. 2004 v Brně, přičemž se snažil zabránit identifikaci vozidla umístěním nepravé státní poznávací značky a změnou čísla podvozku.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ).

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona. Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin podílnictví podle § 214 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně majetku. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména pokud jde o hodnotu věci, která byla předmětem trestného činu), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. září 2015
JUDr. Karel Hasch předseda senátu