11 Tcu 46/2010
Datum rozhodnutí: 24.06.2010
Dotčené předpisy: § 4 odst. 2 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 46/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 24. června 2010 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. s e do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. P. rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 4. května 2007, sp. zn. 3 KLs 424 Js 11653/07, a to pro trestný čin krádeže dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 242, § 243 odst. 1 věta 2 bod 1, § 244a, § 22, § 23 a § 53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 10 (deseti) měsíců .

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 4. května 2007, byl M. Š. uznán vinným trestným činem krádeže dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu, podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roku a deseti měsíců.

Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený J. P. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že se v období od 1. května 2005 do 27. září 2006, společně s jinak stíhanými členy organizované skupiny zabývající se krádežemi motorových vozidel M. B., M. Č., J. C., J. F., M. K., M. K., M. K., P. M., R. M., R. M., F. Ř., P. Ř., M. Š., B. V. a P. V. a dalšími blíže nezjištěnými osobami, na území Spolkové republiky Německo v oblasti Saska, v celkem čtyřiceti čtyřech případech podílel (přitom nejméně dva z těchto útoků zůstaly ve stadiu pokusu) na odcizení motorových vozidel různých značek (především Peugeot 206, VW Sharan, Mitsubishi Pajero a Mitsubishi L 200), které zpravidla prováděli dva členové organizované skupiny pomocí tzv. polského klíče, kterým zlomili upevňovací kolíky ve válcové vložce zámku vozidla a odblokovali tak zámek, a následně vyňali originální řídící jednotku motoru a připojili mobilní řídící jednotku motoru, čímž vyřadili imobilizér, nebo vytrhli zámek na dveřích spolujezdce, podle vložky zámku vypilovali náležitý klíčový obrobek, s nímž mohli odblokovat zámek zapalování, na obrobek připojili čip, který pomocí diagnostického přístroje motorových vozidel přizpůsobili imobilizéru a takto vozidlo nastartovali, přičemž po celou dobu byli v telefonickém kontaktu s dalšími členy skupiny, kteří hlídali vozidla během jejich přesunu na území České republiky, kde byla odstavena v soukromých garážích členů skupiny nebo v pronajatých halách a následně rozebrána nebo upravena tak, že do nich byly namontovány identifikačních značky (FIN) z typově stejných bouraných vozidel nakoupených pro tyto účely na území České republiky nebo na území Spolkové republiky Německa a vozidla tak tímto byla legalizována a mohla být uvedena na legální automobilový trh. Činnosti skupiny vznikla škoda celkem přinejmenším ve výši 407.275 EUR (tj. přinejmenším 11.403.700,- Kč). Odsouzený se přitom na trestné činnosti skupiny podílel převážně tím, že se do motorových vozidel sám vloupal, hlídal je po dobu jejich přesunu na území České republiky, hlídal je na samotném místě činu nebo odcizená vozidla z míst činů na území České republiky řídil. Za to získal finanční odměnu celkem ve výši 410.500,- Kč.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon ), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky /trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku/. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. P. se pro svůj finanční prospěch účastnil závažné majetkové trestné činnosti, kterou byla způsobena škoda na cizím majetku výrazně přesahující škodu velkého rozsahu. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se odsouzený dopustil trestné činnosti vloupáním, společně s několika dalšími pachateli a ve velkém množství případů. Odsouzený tedy jednal v rozsahu, pro který lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík