11 Tcu 46/2004
Datum rozhodnutí: 09.03.2004
Dotčené předpisy:




11 Tcu 46/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. března 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. M., roz. Ž., rozsudkem Obvodového soudu Amberg, Spolková republika Německo, ze dne 11. 5. 1999, sp. zn. Ls 10 Js 12531/98, a to pro trestný čin loupeže s úmyslným ublížením na zdraví podle § 249 odst. 1, § 223 odst. 1, § 230, § 52 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu Amberg, Spolková republika Německo, ze dne 11. 5. 1999, sp. zn. Ls 10 Js 12531/98, jenž nabyl právní moci dne 11. 5. 1999, byl M. Ž. uznán vinným trestným činem loupeže s úmyslným ublížením na zdraví podle § 249 odst. 1, § 223 odst. 1, § 230, § 52 německého trestního zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že dne 3. 12. 1998 kolem 12.30 hod., když vstoupil do obchodu s potravinami S. v obci G., Z. S. 4, s původním úmyslem koupit si cigarety, vzal košík, dal do něj sáčkovou polévku, šel k pokladně a podával poškozené E. G. desetimarkovou bankovku. Když po ní poškozená sáhla, udeřil ji nenadále pěstí silně do obličeje tak, že klopýtla dozadu a spadla na stojan s obleky, potom sáhl do pokladny, která byla v zásuvce prodejního pultu, vzal z ní 430,- DM, poškozená G. se postavila a napřáhla na obžalovaného židli, ten jí však zasadil další úder tak, že poškozená spadla do hromady beden s kolou, a následně uprchl. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Konečně pak podle § 4 odst. 3 téhož zákona, jestliže Nejvyšší soud rozhodne o uznání rozsudku podle odstavce 1 nebo o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů podle odstavce 2, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený M. Ž., nyní M. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin loupeže podle § 234 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. Pro úplnost je třeba dodat, že na základě rozhodnutí Městského úřadu v Příbrami ze dne 17. 8. 2000, č. j. vnitř.8692i/1448/608/2000, které nabylo právní moci dne 21. 8. 2000, byla M. Ž. povolena změna příjmení na M. .



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. Ž., nyní M. se s úmyslem bezdůvodně se obohatit dopustil skutku, jenž je zvlášť závažným trestným činem i podle českého právního řádu. Je třeba připomenout i vlastní způsob opakovaného použití násilí vůči poškozené. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné podobě. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. března 2004

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík