11 Tcu 45/2013
Datum rozhodnutí: 21.03.2013
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 45/2013-6

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky projednal dne 21. března 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na přijetí rozhodnutí ve věci občana České republiky, obv. P. D., podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení P. D., rozsudkem Okresního soudu Bautzen (Spolková republika Německo) ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 40 Ls 100 Js 4881/10, pro spáchání pokusu krádeže ve čtyřech případech podle § 242 odst. 1, § 243 odst. 1, č. 1, § 22, § 23, § 25 odst. 2, § 53 německého tr. zákona, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu Bautzen ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 40 Ls 100 Js 4881/10, který nabyl právní moci dne 19. 10. 2010, byl obv. P. D. uznán vinným ze spáchání výše uvedených trestných činů a následně odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců.

Podle skutkových zjištění Okresního soudu Bautzen:

1. V období mezi 29. 10. 2008, 17 hod. a 30. 10. 2009, 14 hod. se obviněný D. společně s dalším neznámým spolupachatelem pokusil odcizit osobní vůz Audi A3, reg. zn. , zaparkovaný a uzamčený v W., H.-M.-S. , majitelky J. W. Do vozidla se dostal vypíchnutím zámku u dveří řidiče, následně vylomil zámek zapalování, k odcizení osobního vozidla ale nedošlo. Jednáním obviněného vznikla věcná škoda ve výši 1.683,60 EUR.

2. V období mezi 8. 11. 2009, 12 hod. a 9. 11. 2009, 7.10 hod. se obviněný pokusil odcizit osobní vozidlo VW Passat, reg. zn. v Ž., zaparkované a zajištěné v C.-v.-O.-S. , svěřenecké společnosti Dr. S. a partnerů GmbH. Do vozidla se dostal vypíchnutím zámku u dveří řidiče a manipulací se zámkem zapalování se pokusil nastartovat, k odcizení osobního vozidla ale nedošlo. Jednáním obviněného vznikla věcná škoda ve výši 850,- EUR.

3. V období mezi 8. 11. 2009, 14.30 hod. a 9. 11. 2009, 16.59 hod. se obviněný pokusil odcizit osobní vozidlo Passat, reg. zn. , zaparkované a zajištěné v Ž., V. E. , poškozené J. K. Obviněný se do osobního vozidla dostal vypíchnutím zámku u dveří řidiče a následně se pokusil toto vozidlo nastartovat manipulací se zámkem zapalování, k odcizení vozidla však nedošlo. Jednáním obviněného vznikla věcná škoda ve výši 575,- EUR.

4. Dne 29. 4. 2010, po 20. hod. se obviněný pokusil, jednaje podílnicky s J. J. a dalším neznámým spolupachatelem, odcizit v B. osobní vozidla. Při provádění podílnického plánu činu vyhledal obv. D. osobní vozy k odcizení, tato otevřel pomocí polského klíče a nastartoval dalšími technickými pomocnými prostředky motor a deaktivoval imobilizér, resp. se o to pokusil. Popsaným způsobem se obvinění pokusili odcizit osobní vozidlo VW Passat, reg. zn. poškozeného M. K. v hodnotě 15.000,- EUR, které bylo zajištěné zaparkováno v B., Dr. S.-A.-S. a osobní vůz VW Passat, reg. zn. , autosalonu Handrik v hodnotě 6.000,- EUR. Na obou vozidlech vznikla škoda ve výši 2.000,- EUR. V obou případech k odcizení osobních vozidel nedošlo.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dopisem pod sp. zn. 829/2011-MOT-T/8 ze dne 4. 3. 2010, Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ). Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 7. 3. 2013.

Podle § 4a odst. 3 může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že odsouzený P. D. je občanem České republiky, byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestné činy krádeže podle § 205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky § 4a odst. 3 zákona.

Co se týče závažnosti spáchaných trestných činů, odsouzený se opakovaně dopustil pokusu o majetkový trestný čin, celkově čtyřmi útoky, přičemž ve všech čtyřech případech se jednalo o majetek vysoké hodnoty. Ve všech případech také došlo manipulací se zajištěním kradených předmětů ke způsobení významných věcných škod, řádově se pohybujících od 500,- do 2000,- EUR. Tomu také odpovídá druh a výměra uděleného trestu, neboť ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen trest, který zcela odpovídá závažnosti spáchaných trestných činů, tj. trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců.

Z toho vyplývá, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení obv. P. D. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky, a proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. března 2013
Předseda senátu: JUDr. Stanislav Rizman