11 Tcu 44/2005
Datum rozhodnutí: 28.06.2005
Dotčené předpisy:




11 Tcu 44/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. června 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky Z. P., rozsudkem Zemského soudu v Řezně, Spolková republika Německo, ze dne 24. 2. 2003, sp. zn. 2 Kls 112 Js 15703/02, a to pro trestný čin těžké krádeže ve skupině v deseti případech a pro pokus o trestný čin těžké krádeže ve skupině s poškozením věci ve čtyřech případech a pro pokus o trestný čin krádeže s poškozením věci podle § 244a odst. 1, § 243 odst. 1 věta 2 č. 1, § 242 odst. 1, 2, § 303 odst. 1, § 303c, § 22, § 23 odst. 1, § 52 odst. 1, § 53 odst. 1 a § 54 odst. 1, 2 německého trestního zákona, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Řezně, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 24. 2. 2003, byl Z. P. uznán vinným trestným činem těžké krádeže ve skupině v deseti případech a pokusem o trestný čin těžké krádeže ve skupině s poškozením věci ve čtyřech případech a pokusem o trestný čin krádeže s poškozením věci podle § 244a odst. 1, § 243 odst. 1 věta 2 č. 1, § 242 odst. 1, 2, § 303 odst. 1, § 303c, § 22, § 23 odst. 1, § 52 odst. 1, § 53 odst. 1, § 54 odst. 1, 2 německého trestního zákona. Podkladem pro to bylo v podstatě zjištění, že jako člen mezinárodně operující skupiny pachatelů, která ve S. r. N. odcizovala velmi cenné osobní vozy a pašovala je do Č., kde je dále prodávala a členové se dělili o zisk, v době od 13. 4. 2000 do 20. 6. 2000 společně s L. P. a v posledním případě s F. H. v Ř., v N., v D. a dalších místech na území S. r. N., odcizil na základě předcházejícího objednání devět automobilů různých značek v celkové hodnotě přibližně 567.000,-DM, pokusil se odcizit čtyři vozy a způsobil na nich věcnou škodu ve výši asi 10.000,-DM, v jednom případě odcizil z vozu věci v hodnotě 1620,-DM a způsobil věcnou škodu na vozidle ve výši asi 3000,- DM a v posledním případě pokusu o krádež osobního vozu způsobil škodu na cizí věci ve výši 2014,83 DM. Odcizené vozy přepravovali přes zelenou hranici do Č., kde je se ziskem prodávali a výnos si mezi sebe rozdělili. Při svých cestách za krádežemi do N. používali osobní vůz značky Audi 80 českého státního příslušníka R. S., který se zúčastnil všech cest na místa činu a zajišťoval povinnost řidiče, aby tak činy Z. P. a L. P. podpořil.

Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený Z. P. se opakovaně dopouštěl závažné majetkové trestné činnosti, kterou způsobil škodu velkého rozsahu. Společenská nebezpečnost jeho trestné činnosti je dále zvyšována počtem útoků, jakož i tím, že se jednalo o předem naplánovanou a organizovanou trestnou činnost více osob. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. června 2005



Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík