11 Tcu 44/2000
Datum rozhodnutí: 15.08.2000
Dotčené předpisy:




11 Tcu 44/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 15. srpna 2000 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o:

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. P. trestním příkazem Okresního soudu v Žilině ze dne 15. října 1997 sp. zn. 1 T 407/97, Slovenská republika, a to pro trestný čin krádeže dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu, podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 a § 8 odst. 1 trestního zákona Slovenské republiky a trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 trestního zákona Slovenské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.

O d ů v o d n ě n í :

Trestním příkazem Okresního soudu v Žilině ze dne 15. října 1997 sp. zn. 1 T 407/97, Slovenská republika, byl obviněný Jan Pitel uznán vinným pokračujícím trestným činem krádeže dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 a § 8 odst. 1 trestního zákona Slovenské republiky a pokračujícím trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 trestního zákona Slovenské republiky. Těchto trestných činů se měl obviněný J. P. dopustit v podstatě tím, že od 29. dubna 1997 do 26. května 1997 celkem v sedmi případech po společné dohodě s další osobou v Ž. a jinde neoprávněně vnikal do bytů jiných osob, kde odcizil zejména peníze, šperky, elektroniku, přičemž v jednom případě k dokonání činu nedošlo. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s výkonem ve II. nápravněvýchovné skupině. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 30. 10. 1997.

Dne 25. 5. 2000 pod sp. zn. 6046/99-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení soudu Slovenské republiky do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že obviněný je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (§ 247 a § 238 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Z opisu rejstříku trestů J. P. a z obsahu připojeného trestního spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 3 T 69/91 bylo Nejvyšším soudem zjištěno, že J. P. byl v minulosti pravomocně odsouzen k citelným nepodmíněným trestům odnětí svobody za trestnou činnost stejné povahy, pro jakou byl v předložené věci odsouzen soudem Slovenské republiky. V předložené věci se přitom obviněný trestné činnosti dopouštěl ve spolupachatelství s další osobou, větším počtem útoků a po delší dobu. Tyto okolnosti a výrazná speciální recidiva, jakož i ten fakt, že mu byl cizozemským soudem uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, opodstatňují závěr, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou též splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. srpna 2000

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík