11 Tcu 43/2004
Datum rozhodnutí: 30.01.2004
Dotčené předpisy:




11 Tcu 43/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. ledna 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. T., rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. 10 Ds 100 Js 10405/00, a to pro pokus trestného činu vězeňské vzpoury spojené s útěkem podle § 121 odst. 1 č. 2, odst. 2, § 22, § 23 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvou let s tím, že do tohoto trestu byl zahrnut trest z rozsudku Obvodového soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 10 Ds 210 Js 6004/00, jímž byl uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, č. 2 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 52 a § 74 odst. 2 č. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 10 Ds 210 Js 6004/00, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl J. T. uznán vinným pro trestný čin organizovaného výdělečného převádění cizinců podle § 25 odst. 2, § 52a § 74 odst. 2 č. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo, § 92a odst. 1 č. 1, č. 2 německého cizineckého zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že dne 4. 5. 2000, po předchozí domluvě a převzetí malého transportéru VW LT 35, české SPZ ULA 86-25 pro tento účel, převezl po jisté lesní cestě v blízkosti Š. nedaleko hraničního kamene IV/832 u obce T. na spolkové území 20 afgánských státních příslušníků a vezl je dále do vnitrozemí, když byl ve 2:00 hod. na silnici B 6 v blízkosti obce B. zadržen. Za to měl obdržet od objednatele 4.000 Kč. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců.

Rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. 10 Ds 100 Js 10405/00, jenž nabyl právní moci ve vztahu k J. T. dne 11. 7. 2001, byl jmenovaný následně uznán vinným pokusem trestného činu vězeňské vzpoury spojené s útěkem podle § 121 odst. 1 č. 2, odst. 2, § 22, § 23 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Tohoto trestného činu se dopustil tím, že poté, co byl spolu se spoluodsouzeným L. B. v v červenci 2000 jakožto vězeň vyšetřovací vazby umístěn společně s dalšími šesti vězni v cele 514 budovy I východ Nápravného zařízení B., začal nejprve J. T. sám a o několik dnů později společně s L. B. vyškrabovat omítku mezi cihlami vnější stěny cely. Vyškrabanou omítku schovali do prázdných krabic od margarínu a do podobných nádob a pak se jí zbavili spolu s domácím odpadem. Uvolněné cihly ukládali do plastikového pytle ve skříni J. T. Tímto způsobem se jim k datu 10. 7. 2000 podařilo vytvořit průchodný otvor o rozměrech 50x30 cm. Tuto činnost provozovali za nepřítomnosti ostatních vězňů a vzniklý otvor zakryli dekou. Dne 11. 7. 2000 v časných ranních hodinách prolezli tímto otvorem a dostali se přes stavební lešení stojící u východního křídla budovy na vnitřní dvůr s úmyslem překonat kromě cely a vězeňské budovy také vnější plot vězeňského zařízení. Za tímto účelem měli u sebe z prostěradel svázané lano. V blízkosti vnějšího plotu spustil signalizační hlásič poplach, načež krátce poté byli ještě na území vězeňského zařízení v blízkosti teplárny zadrženi a to aniž by kladli odpor. Tímto způsobem vznikla na budově věcná škoda ve výši 402,75 DM.

Posledně citovaným rozsudkem byl J. T. odsouzen, se zahrnutím trestu uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 10 Ds 210 Js 6004/00, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.

Dne 26. 1. 2004 pod sp. zn. 733/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německými soudy do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemskými soudy do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

V posuzovaném případě byl pozdějším rozhodnutím německého soudu uložen trest za obdobných podmínek, za jakých se v případě souběhu trestných činů ukládá podle českého právního řádu souhrnný trest. Jednalo se o celkový (souhrnný) trest jednak za pokus trestného činu vězeňské vzpoury spojené s útěkem, pro nějž byl uznán vinným tímto rozhodnutím, jednak pak za trestný čin organizovaného výdělečného převádění cizinců, jímž byl J. T. uznán vinným výše citovaným rozsudkem Obvodového soudu v Bautzenu ze dne 10. 10. 2000. Za této situace byl Nejvyšší soud povinen z hledisek uvedených v § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., posoudit všechny činy, za které byl trest odnětí svobody uložen a zabývat se důvodností návrhu na zaznamenání údajů o nich do evidence Rejstříku trestů ve vztahu ke všem rozhodnutím, z jejichž spojení odsouzení (cizozemským soudem nebo soudy) sestává.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (pokus trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 tr. zák. a trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. T. se nejprve pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se přitom o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Následně se pak snažil zmařit výkon rozhodnutí soudu tím, že se pokusil uprchnout z vazby, do které byl vzat pro výše uvedenou trestnou činnost. Tím se v krátké době dopustil další relativně závažné trestné činnosti, v tomto případě ohrožující zájem na řádném výkonu rozhodnutí státního orgánu. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.



Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že o zaznamenání údajů o odsouzení jmenovaného rozsudkem Obvodového soudu v Bautzenu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 10 Ds 210 Js 6004/00, do evidence Rejstříku trestů, již dříve rozhodl, a to usnesením ze dne 15. 4. 2003, v řízení vedeném pod sp. zn. 11 Tcu 51/2003.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. ledna 2004

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch