11 Tcu 43/2002
Datum rozhodnutí: 22.03.2002
Dotčené předpisy:




11 Tcu 43/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. března 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky I. P., rozsudkem Okresního soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 12. 6. 1996, sp. zn. 1137 Ls 335 Js 32880/96, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Mnichov I ze dne 12. 8. 1996, sp. zn. 20 Ns 335 Js 32880/96, a to pro trestný čin nedovoleného držení a nedovoleného přenechání plně automatické samonabíjecí zbraně podle § 52a odst. 1 č. 1, § 37 odst. 1 věta první č. 1d, § 3 odst. 1 zákona o zbraních Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a zabavení osobního automobilu zn. Škoda, české státní poznávací značky.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 12. 6. 1996, sp. zn. 1137 Ls 335 Js 32880/96, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Mnichov I ze dne 12. 8. 1996, sp. zn. 20 Ns 335 Js 32880/96, jenž nabyl právní moci dne 12. 8. 1996, byl I. P. uznán vinným trestným činem nedovoleného držení a nedovoleného přenechání plně automatické samonabíjecí zbraně podle § 52a odst. 1 č. 1, § 37 odst. 1 věta první č. 1d, § 3 odst. 1 zákona o zbraních Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že v blíže nezjištěnou dobu před 27. 2. 1996 si opatřil v České republice samonabíjecí plně funkční strojní pistoli, chorvatský výrobek, model Agram, kalibr 9 mm parabellum, s továrně vyrobeným tlumičem, dvěma zásobníky a speciálním pouzdrem. Podle svého předem pojatého záměru tuto zbraň vyvezl do Spolkové republiky Německo, aby ji tam prodal podle předchozí dohody překupníkovi. V H. se setkal s překupníkem, jenž byl skrytým vyšetřovatelem Celní pátrací služby, odkud se vydali k motorestu v obci V. Tam jednali o ceně, přičemž odsouzený požadoval 8000 DM, dohodli se na ceně 6600 DM. Po předání zbraně byl zadržen. Již předtím jednal s tímto překupníkem - skrytým vyšetřovatelem o prodeji dalších 10 až 20 samopalů. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a zabavení osobního automobilu zn. Škoda, české státní poznávací značky.

Dne 1. 2. 2002 pod sp. zn. 1515/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německých soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemskými soudy do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemskými soudy, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (jedná se přinejmenším o trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. I. P. se shora popsaným jednáním dopustil relativně závažného trestného činu, směřujícímu proti zájmu společnosti na její ochraně před ohrožením vyplývajícím z nekontrolovaného držení a nošení střelných zbraní a střeliva. Je třeba též přihlédnout k charakteru a nebezpečnosti zbraně, jež byla předmětem držení a transakce (plně automatická samonabíjecí zbraň s tlumičem, schopná vystřelit až 800x za minutu). Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. března 2002

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík