11 Tcu 43/2000
Datum rozhodnutí: 15.08.2000
Dotčené předpisy:




11 Tcu 43/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 15. 8. 2000 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o:

Podle § 4 odst. 2 zák.č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky B. J. rozsudkem Obvodního soudu v Drážďanech - Porotním soudem pro mladistvé - ze dne 16. 1. 1996 sp. zn. 251 Ls 607 Js 40240/95, Spolková republika Německo, a to pro závažný trestný čin krádeže ve skupině spolu s jízdou bez řidičského povolení podle § 242 odst. 1, § 243 odst. 1 S. 2 č. 1, č. 2, § 25 odst. 2, § 52 trestního zákoníku a § 21 odst. 1 č. 1 zákona o výkonu trestu Spolkové republiky Německo k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu v Drážďanech - Porotním soudem pro mladistvé - ze dne 16. 1. 1996 sp. zn. 251 Ls 607 Js 40240/95, Spolková republika Německo, byl B. J. uznán vinným závažným trestným činem krádeže ve skupině spolu s jízdou bez řidičského povolení podle § 242 odst. 1, § 243 odst. 1 S. 2 č. 1, č. 2, § 25 odst. 2, § 52 trestního zákoníku a § 21 odst. 1 č. 1 zákona o výkonu trestu Spolkové republiky Německo. Této trestné činnosti se dopustil B. J. tím, že společně s P. K. a D. Ř. v úmyslu odcizit na území SRN motorové vozidlo a toto převézt na území České republiky, dne 4. 9. 1995 v obci M. ze dvora prodejce aut odcizili odstavený osobní vůz Nissan Terrano II v hodnotě 40 000 DM tak, že K. a Ř. násilím vnikli do vozidla a odsouzený J. vozidlo řídil bez řidičského průkazu, přičemž při pokusu objet policejní hlídku v oblasti obce R. havaroval. Na odcizeném vozidle vznikla značná věcná škoda. Trestného činu se Bohumil J. dopustil přesto, že byl dne 4. 8. 1995 odsouzen ke dvěma měsícům trestu odnětí svobody pro přechovávačství ve skupině. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.

Dne 25. 5. 2000 pod sp. zn. 3730/99-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že obviněný je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (§ 247 odst. 1 odst. 3 písm. b) tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. Za těchto okolností skutečnost, že skutek byl posouzen cizozemským soudem rovněž jako trestný čin, který nemá v trestním zákoně České republiky žádný protějšek nebrání tomu aby bylo odsouzení zapsáno jako celek. Vypuštění takové kvalifikace by bylo nutné jen v případě, kdy by šlo o samostatný skutek, který by podle trestního práva České republiky nebyl vůbec trestným.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Činem byla způsobena značná škoda, přičemž jde o obviněného, který byl již krátce před spácháním posuzované trestné činnosti ve Spolkové republice Německo soudně trestán. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. 8. 2000

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch