11 Tcu 42/2000
Datum rozhodnutí: 20.06.2000
Dotčené předpisy:




11 Tcu 42/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 20. června 2000 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o:

Podle § 4 odst. 2 zák.č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky A. T., nar. 11. června 1978, rozsudkem Okresního soudu v Mnichově ze dne 18. prosince 1997 sp. zn. 103 Ls 114 Js 11464/97 j. 49, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin závažného loupežného vydírání podle § 255, § 253, § 249, § 250 I čís. 1 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Mnichově ze dne 18. 12. 1997 sp. zn. 103 Ls 114 Js 11464/97 j. 49, Spolková republika Německo, byl A. T. uznán vinným trestným činem závažného loupežného vydírání podle § 255, § 253, § 249, § 250 I čís. 1 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Tohoto trestného činu se měl dopustit tím, že po vzájemné dohodě s další osobou vstoupili dne 7. 8. 1997 kolem 22.00 hod. do směnárny O. R. - Bank v M., A. T. přiložil pracovnici směnárny nůž na břicho a žádal vydání peněz, při odchodu ze směnárny s penězi v celkové výši 15 000 DM byl však jmenovaný zadržen. Za tuto trestnou činnost byl A. T. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku.

Dne 25. 5. 2000 pod sp. zn. 3735/99-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že obviněný je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (§ 234 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Obviněný A. T. se dopustil závažné násilné trestné činnosti a byl mu za to uložen poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. června 2000



Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík