11 Tcu 41/2004
Datum rozhodnutí: 30.01.2004
Dotčené předpisy:




11 Tcu 41/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. ledna 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. Š., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 9. 11. 2000, sp. zn. 202 Ls 154 Js 039495/00, a to pro trestný čin převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 3 odst. 1, § 58 odst. 1 cizineckého zákona, § 52 odst. 1 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 9. 11. 2000, sp. zn. 202 Ls 154 Js 039495/00, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl P. Š. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 3 odst. 1, § 58 odst. 1 cizineckého zákona, § 52 odst. 1 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.

Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 30. 5. 2000 vědomě poskytl svůj kamion Iveco, české státní poznávací značky JII 57-99, včetně přívěsu české státní poznávací značky PHA 02-87, pro převoz cizích státních příslušníků z České republiky do Spolkové republiky Německo, ačkoli věděl, že přepravované osoby nedisponují povoleními potřebnými pro vstup a pobyt na německém území. Kamion předal řidiči K. s vědomím, že se mezi nákladem nachází velký počet cizích státních příslušníků (celkem 53 čínských státních příslušníků). Zvlášť stíhaný K. jel po předání kamionu na nákladní vlak vezoucí auta TEC 43553, jenž překročil dne 31. 5. 2000 kolem 8:00 hod. česko-německou hranici. Téhož dne okolo 12:15 hod. při kontrole na nádraží D.-F. byly přepravované osoby zjištěny a zadrženy. Za poskytnutí kamionu měl P. Š. obdržet dodatečnou odměnu ve výši 20.000 Kč.

Dne 26. 1. 2004 pod sp. zn. 1711/2003-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. Š. se pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. ledna 2004

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch