11 Tcu 40/2002
Datum rozhodnutí: 26.04.2002
Dotčené předpisy:




11 Tcu 40/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. dubna 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky D. S., a A. Ch. roz. Č., rozsudkem Okresního soudu v Bensheimu, Spolková republika Německo, ze dne 2. 2. 1998, sp. zn. 18 Js 19743/97 5 Ls, a to u D. S. pro trestné činy dovozu omamných prostředků v nikoli malém množství a obchodování s omamnými prostředky v nikoli malém množství podle § 29a odst. 1 č. 2, § 30 odst. 1 č. 4 zákona o omamných prostředcích Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a osmi měsíců a u A. Ch. pro napomáhání k trestným činům dovozu omamných prostředků v nikoli malém množství a obchodování s omamnými prostředky v nikoli malém množství podle § 29a odst. 1 č. 2, § 30 odst. 1 č. 4 zákona o omamných prostředcích, § 27 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Bensheimu, Spolková republika Německo, ze dne 2. 2. 1998, sp. zn. 18 Js 19743/97 5 Ls, jenž nabyl právní moci ve vztahu k D. S. a A. Ch. dne 29. 6. 1998, byl D. S. uznán vinným trestnými činy dovozu omamných prostředků v nikoli malém množství a obchodování s omamnými prostředky v nikoli malém množství podle § 29a odst. 1 č. 2, § 30 odst. 1 č. 4 zákona o omamných prostředcích Spolkové republiky Německo a A. Ch. pak napomáháním k trestným činům dovozu omamných prostředků v nikoli malém množství a obchodování s omamnými prostředky v nikoli malém množství podle § 29a odst. 1 č. 2, § 30 odst. 1 č. 4 zákona o omamných prostředcích, § 27 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustili tím, že po předchozích jednáních s důvěrníky a utajenými vyšetřovateli policie SRN v K. V. a ve W. v době od listopadu 1996 do dubna 1997, kdy odsouzení S. a Ch., s občasnou pomocí spoluodsouzeného E., nabízeli k prodeji omamné látky, do jejichž obchodu byl zapojen S., a to kokain a drogu označovanou jako piko , jejichž vzorky byly důvěrníkům a skrytým vyšetřovatelům předány, dne 9. 5. 1997 dovezli do Spolkové republiky Německo k prodeji celkem cca 500 g pika (metamphetaminhydrochloridu s minimální hodnotou báze metamphetaminu okolo 62%) rozděleného do pěti balíčků. Látku převezl S. skrytou v naříznuté rezervní pneumatice v osobním automobilu zn. Škoda, který byl následován v jiném voze dalšími dvěma odsouzenými. Dle předchozí dohody se okolo 19.00 hod. setkali s utajeným vyšetřovatelem v hale hotelu M. ve veletržním areálu ve F., odkud odjeli k místu předání látky, do boční ulice u náměstí W., kde byli při předávání látky zadrženi. Odsouzení měli v úmyslu popsanou omamnou látku prodat za cenu 70 DM za jeden gram. Za tuto trestnou činnost byli odsouzeni k trestu odnětí svobody, u D. S. v trvání dvou let a osmi měsíců a u A. Ch. v trvání dvou let a čtyř měsíců.

Dne 1. 2. 2002 pod sp. zn. 154/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. D. S. a A. Ch. se dopustili závažné úmyslné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Je nutno přihlédnout též k druhu a značnému množství převážené a nabízené drogy (cca 0,5 kg pervitinu). Pokud jde o druh trestu, byl jim uložen poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého; trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. dubna 2002

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch