11 Tcu 4/2009
Datum rozhodnutí: 23.02.2009
Dotčené předpisy:




11 Tcu 4/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 23. února 2009 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. K. rozsudkem Okresního soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 1 Ls 142 Js 15316/03 Erw., který nabyl právní moci dne 16. 5. 2007, a to pro trestný čin organizovaného a výdělečného převádění cizinců podle §§ 92b I, 92a I č. 1, 2, III odst. 1 věta 1, 55 I, 58 I č. 1, 92 I č. 1 a 6 německého cizineckého zákona a §§ 25 II a 53 německého trestního zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Pirně ze dne 16. 5. 2007 byl M. K. uznán vinným trestným činem organizovaného a výdělečného převádění cizinců v sedmi případech spáchaných ve vícečinném souběhu a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců.

Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Okresního soudu v Pirně společně s dalšími samostatně stíhanými osobami tím, že

1. Dne 20. 2. 2003 kolem 19.00 hodin dopravil Z. N. na příkaz V. V. T. 10 osob neznámé národnosti z D. P. pěšky přes česko-německou hranici na neznámém místě k nemocnici do S. Zde byli cizinci z třetích států převzati J. V. a dopraveni jím řízeným mikrobusem značky Suzuki dále do oblasti L. Úkolem odsouzeného M. K. bylo odvézt 10 cizinců z třetích států, pravděpodobně vietnamské státní příslušnosti, společně s V. z K. L. a dopravit je k bytu V. V. T. Tento úkol odsouzený M. K. splnil a předal před 19.00 hodinou dne 20. 2. 2003 společně s V. osoby, které chtěly být převedeny, V. V. T. a Z. N. J. V. byla vyplacena úplata ve výši 2 000 , odsouzenému byla přislíbena úplata v neznámé výši.

2. Dne 28. 2. 2003 kolem 06.00 hodin dopravil J. V. v osobním automobilu VW Golf na příkaz V. V. T. skupinu pěti cizinců z třetích států neznámé národnosti z bytu V. V. T. společně s odsouzeným do L. Zde vystoupili cizinci z třetích států z osobního automobilu, přešli pěšky přes hranice, zatímco J. V. přicestoval do N. v osobním automobilu VW Golf II mimo hraniční přechod poté, co odsouzený prozkoumal pohraniční oblast ohledně případných kontrol. Cizinci z třetích států potom v oblasti obce S. nastoupili opět do osobního automobilu. V. je potom dopravil do oblasti autobusového nádraží v B.-S. a předal je neznámému Vietnamci. Odsouzený se vrátil společně s J. V. zpět do České republiky do restaurace ve Š. V. zde byla na příkaz V. V. T. vyplacena úplata ve výši 1 000 M. D. Odsouzenému byla přislíbena úplata v neznámé výši.

3. Dne 4. 3. 2003 pověřil M. D. V. a odsouzeného převodem tří Vietnamců. Podle plánu ke spáchání činu předal N. Ch. D., který má přezdívku Š. z Č. L. , tři Vietnamce ve Š. V. jako převaděči-notautodopravci. Odsouzený podle dohody pozoroval pohraniční oblast u S., aby mohl varovat V. před kontrolami. V. nechal Vietnamce při přejezdu přes hranice krátce vystoupit a potom je opět naložil do svého vozidla a dopravil je do B. M. D. zaplatil V. úplatu ve výši 1 200 . Odsouzenému byla přislíbena za jeho účast na trestném činu úplata v neznámé výši.

4. Dne 5. 3. 2003 pověřil V. V. T. M. D., V. B., J. V., P. M. a odsouzeného převodem pěti osob neznámé národnosti. Při uskutečnění plánu ke spáchání činu zabezpečoval odsouzený dne 6. 3. 2003 kolem 06.00 hodin s J. V. pohraniční oblast v L./S., zatímco cizinci z třetích států byli k česko-německé hranici dopraveni P. M. v osobním automobilu Fiat Tipo. Zde cizinci z třetích států vystoupili z vozidla, přešli v doprovodu P. M. pěšky přes česko-německou státní hranici, zatímco J. V. přicestoval s osobním automobilem Fiat Tipo s českou registrační značkou na území Spolkové republiky Německo. P. M. naložil potom cizince z třetích států do vozidla a dopravil je k neznámému odběrateli do B.-S., zatímco se odsouzený a J. V. vydali opět do České republiky. Odsouzený a V. dostali od M. D. vyplacenou úplatu po 250 , zatímco M. bylo N. Ch. D. přislíbeno na příkaz V. V. T. jako úplata 20 000 Kč.

5. Dne 7. 3. 2003 mezi 06.00 a 07.00 hodin jel V. k bytu V. V. T. do D. P., aby zde dopravil skupinu pěti osob neznámé národnosti k česko-německé hranici v oblasti hraničního přechodu L./S. Odsouzený působil na hraničním přechodu jako bezpečnostní hlídka, aby V. jako převaděči-autodopravci sdělil případné policejní kontroly. Poté co J. V. nechal cizince z třetích států bezprostředně před česko-německou hranicí vystoupit, přejel V. s osobním automobilem Opel Astra bez dalších spolucestujících přes hranice a na německé straně potom naložil cizince z třetích států opět do vozidla, aby je dopravil do B.-S. ke zde se nacházejícímu odběrateli. Za zabezpečování převodu byla odsouzenému přislíbena úplata.

6. Dne 7. 3. 2003 jel J. V. na příkaz V. V. T. po předání shora uvedených pěti cizinců z třetích států z B. zpět do E. Zde J. V. naložil další skupinu pěti osob neznámé národnosti do osobního automobilu Opel Astra. Těchto pět osob dopravil odsouzený dne 7. 3. 2003 kolem 12.00 hodin na příkaz V. V. T. z české strany na hranice, kde je převzal J. V. J. V. dopravil cizince z třetích států v osobním automobilu Opel do B. a předal je v oblasti B.-S. blíže neznámému V. M. D. potom vyplatil J. V. za převod z 8. 3. 2003 na příkaz V. V. T. určenou úplatu ve výši 3 000 . Odsouzenému byla za jeho činnost přislíbena úplata.

7. Na příkaz V. V. T. udělil M. D. J. V. zakázku, aby dne 10. 3. 2003 provedl další převod. Odsouzený jel společně s M. D. a J. V. v osobním automobilu Opel Astra k bytu V. V. T. Zde převzali od V. V. T. tři čínské státní příslušnice a jednu vietnamskou státní příslušnici a jeli s těmito cizinci z třetích států k hraničnímu přechodu v oblasti L. Zatímco J. V. jel s osobním automobilem přes zelenou hranici , přešli cizinci z třetích států kolem 06.00 hodin pěšky přes česko-německou hranici. V této době zabezpečoval odsouzený hranice ohledně případných kontrol. Cizinci z třetích států potom nastoupili do osobního automobilu řízeného J. V. a měli v úmyslu jet dále do vnitrozemí. Cizinci z třetích států a V. byli v tomto vozidle po ujetí cca 300 metrů kolem 06.15 hodin zatčeni v oblasti S. příslušníky Spolkové policie S. V. V. T. předtím odsouzenému resp. V. přislíbil příslušnou úplatu.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 29. 1. 2009, pod č. j. 2298/2008 MOT T/4, podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon ), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený M. K. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. K. se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu státu na kontrole osob, které překračují jeho státní hranici. Jednal přitom v takovém rozsahu (dopustil se trestné činnosti opakovaně, za úplatu a jako člen organizované skupiny), že již lze tuto jeho trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. února 2009

Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch