11 Tcu 37/2013
Datum rozhodnutí: 09.04.2013
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 37/2013-13

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. dubna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. J., rozsudkem Zemského soudu Würzburg, Spolková republika Německo, ze dne 10. 7. 2007, sp. zn. 5 Kls 862 Js 18509/06, který nabyl právní moci 10. 7. 2007, a to pro trestný čin nedovoleného dovozu omamných látek v nikoli nepatrném množství v jednotě činu s napomáháním k nedovolenému obchodování s omamnými látkami v nikoli nepatrném množství podle § 1 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 1, § 29 odst. 1 bod 1, § 29a odst. 1 bod 2, § 30 odst. 1 bod 4 zákona o omamných látkách, § 27, § 52 tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a tří měsíců a rozsudkem Zemského soudu Würzburg, Spolková republika Německo, ze dne 3. 8. 2011, sp. zn. 1 Kls 851 Js 15825/10, který nabyl právní moci 24. 10. 2011, a to pro trestný čin loupežného vydírání podle § 253, § 255, § 249 odst. 1, 25 odst. 2 tr. zák., k trestu odnětí svobody v délce tří let a devíti měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Zemského soudu Würzburg ze dne 10. 7. 2007, sp. zn. 5 Kls 862 Js 18509/06, byl obviněný P. J. uznán vinným trestným činem nedovoleného dovozu omamných látek v nikoli nepatrném množství v jednotě činu s napomáháním k nedovolenému obchodování s omamnými látkami v nikoli nepatrném množství a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a tří měsíců.

Shora uvedené trestné činnosti se obviněný dopustil podle zjištění Zemského soudu Würzburg tím, že dne 11. 9. 2006 spolu s další osobou a pro tuto osobu dovezl z Nizozemí do Německa kokain zabalený do dvou balíčků, byl však na spolkové dálnici A3 v oblasti K. podroben kontrole, přičemž byl kokain objeven a obviněný byl předběžně zadržen. Kokain, který obviněný převážel s sebou, měl hmotnost 1.490 g a obsah účinné látky mezi 56,9% a 62,8 %. To odpovídá celkovému množství hydrochloridu kokainu (CHC) 879,4 g.

Rozsudkem Zemského soudu Würzburg ze dne 3. 8. 2011, sp. zn. 1 Kls 851 Js 15825/10 byl obviněný uznán vinným z trestného činu loupežného vydírání a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce tři roky a 9 měsíců.

Shora uvedené trestné činnosti se obviněný dopustil podle skutkových zjištění Zemského soudu tím, že společně se spoluobžalovaným N. W. K. zprostředkovali obchod ilegálního zboží z České republiky s poškozeným M., takto bývalým spoluvězněm z předchozího výkonu trestu odnětí svobody, a po té, co poškozený neuhradil domluvenou částku, donutili poškozeného a jeho partnerku H. G., v noci z 3. 9. 2010 na 4. 10. 2010 k výběru hotovosti 6.200,- Eur z jejího bankovního účtu pomocí ec-karty, přičemž se těchto prostředků zmocnili.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 20. 2. 2013, pod č. j. 1416/2010-MOT-T/11, podle ustanovení § 4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) návrh, aby rozhodl, že se na odsouzení shora jmenovaného českého občana rozsudkem Zemského soudu Würzburg ze dne 10. 7. 2007, sp. zn. 5 Kls 862 Js 18509/06 a rozsudkem Zemského soudu Würzburg ze dne 3. 8. 2011, sp. zn. 1 Kls 851 Js 15825/10 hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona jsou splněny.

Především je potřeba uvést, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (a to trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku a trestného činu loupeže podle § 173 tr. zákoníku.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně před možným nebezpečím vyplývajícím z nekontrolovaného nakládání s omamnými a psychotropními látkami. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména pokud jde o množství látky), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Stejný závěr platí rovněž ohledně jeho jednání směřujícího proti majetku užitím násilí, příp. pohrůžky násilím, rozsahu a intenzity jeho jednání, jakož i uloženého druhu trestu.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva v uvedené části vyhověl.

Ministerstvo spravedlnosti ve svém návrhu však navrhovalo, aby shora uvedeným způsobem bylo rozhodnuto i o odsouzení trestnými činy těžkého loupežného vydírání a vyděračského únosu člověka dle příslušných ustanovení německého trestního zákona.

Nejvyšší soud po prostudování připojeného spisového materiálu, zejména rozsudku Zemského soudu Würzburg ze dne 3. 8. 2011, sp. zn. 1 Kls 851 Js 15825/10, zjistil, že v uvedeném rozsudku soud konstatuje, že skutkový stav v případě obou výše uvedených trestných činů není s potřebnou jistotou prokázán a na návrh státního zástupce bylo stíhání obviněného pro tyto skutky zastaveno. Návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky ohledně části týkající se trestného činu těžkého loupežného vydírání a vyděračského únosu člověka tudíž postrádá jakýkoli právní základ, protože k odsouzení obviněného v těchto bodech nedošlo.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. dubna 2013


Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman