11 Tcu 37/2007
Datum rozhodnutí: 26.06.2007
Dotčené předpisy:




11 Tcu 37/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. června 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Z a m í t á s e návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o jiném odsouzení občanky České republiky R. K., roz. M. rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 18. 5. 1995, sp. zn. 8320 Ds 245 Js 62955/94.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 18. května 1995, byla R. K. uznána vinnou trestným činem krádeže, trestným činem padělání listiny a trestným činem podvodu podle § 242, § 248a, § 243 odst. 1 č. 1, § 267, § 263, § 52 a § 53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, a byl jí za to uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků.

Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzená dopustila trestné činnosti v podstatě tak, že:

- dne 30. září 1994, změnila lékařský předpis vystavený lékařem H. R., M., S./I., S. r. N., a to tak, že před slova R. a R. připsala údaj dvakrát , a následně jej předložila v B. A., V., S. r. N.,

- dne 1. října 1994 přibližně v 17.00 hod odcizila z bytu své sousedky A. P., B., V., S. r. N., peněženku z umělé kůže s osobními doklady, zdravotním průkazem a finanční hotovostí ve výši 100 DM,

- v období od 13. do 28. října 1994 vnikla pomocí speciálního nástroje do čtyř osobních vozidel (ve všech případech se jednalo o osobní vozidla tovární značky VW Golg) zaparkovaných na parkovišti u nemocnice L., A., L., S. r. N., z nichž následně odcizila nalezenou finanční hotovost, doklady, pouzdro na brýle, krabici na kazety, nářadí, lampu, různé kusy oděvů, deštník, knihu, plyšového slona, figurku kašpárka, vše v hodnotě 680 DM,

- dne 21. října 1994 vnikla pomocí speciálního nástroje do osobního vozidla tovární značky VW Golf, zaparkovaného na parkovišti u nemocnice L., A., L., S. r. N., z něhož následně odcizila fotoaparát, oděvy, lahvičku parfému, lékárničku, sluneční brýle, dva lékařské recepty, výpisy z bankovního konta a studijní průkaz v hodnotě 1 000 DM; na odcizený studijní průkaz, na nějž připevnila svou fotografii, potom odsouzená dne 21. října 1994 vyzvedla ve S. b. L., R., L., S. r. N., z bankovního účtu poškozené S. S. částku ve výši 3 000 DM,

- dne 27. října 1994 vnikla pomocí speciálního nástroje do osobního vozidla tovární značky VW Golf, zaparkovaného na parkovišti u nemocnice L., A., L., S. r. N., z něhož následně odcizila plyšová zvířátka, šátek na hlavu a řidičský průkaz v hodnotě 110 DM; na odcizený řidičský průkaz, na nějž připevnila svou fotografii, potom odsouzená dne 27. října 1994 vyzvedla ve R. b. V./V., I. M. S., L., S. r. N., z bankovního účtu poškozené R. O. částku ve výši 3 000 DM,

- dne 4. října 1994 odcizila z lékařské ordinace Dr. K., S., V., S. r. N., tři předtištěné formuláře na lékařské předpisy, které následně sama vyplnila na léky R. a R. a podepsala jménem Dr. K. a dne 24. října 1994 je předložila v A. A., V., S. r. N.,

- dne 17. října 1994 odcizila z lékařské ordinace poškozené Dr. G. v. P., V., S. r. N., šekovou kartu B. s. b. vystavenou na jméno poškozené k bankovnímu účtu a čtyři šekové formuláře, z nichž tři v období od 17. do 20. října 1994 vyplnila, a to vždy na částku 400 DM, a předložila je k výplatě peněžnímu nebo poštovnímu ústavu v obci L. nebo M./I., S. r. N., prostřednictvím čtvrtého odcizeného šekového formuláře uhradila dne 22. října 1994 nákup v H., L., S. r. N., v hodnotě 53,96 DM a v dalších sedmi případech v období od 20 do 22. října 1994 uhradila předložením odcizené šekové karty nákupy zboží v oděvních domech v hodnotě 1 227 DM.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon ), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená je státní občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák., trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák., trestný čin neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. a trestný čin podvodu podle § 250 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci však nejsou dány všechny podmínky materiální povahy. Vzhledem k značné době, která uplynula jak od doby spáchání předmětné trestné činnosti (k tomu došlo v roce 1994, tj. ještě před účinností zákona o Rejstříku trestů), tak od právní moci odsuzujícího cizozemského rozsudku (rozsudek ze dne 18. 5. 1995 nabyl téhož dne právní moci, tj. uplynulo více než dvanáct let) má Nejvyšší soud za to, že pro takový časový odstup již nyní nejsou dány věcné důvody pro evidování tohoto odsouzení v Rejstříku trestů, a to ani s ohledem na povahu spáchané trestné činnosti. Nejvyšší soud v této souvislosti též uvážil, že k výkonu uloženého trestu odnětí svobody v důsledku promlčení u odsouzené vůbec nedošlo. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. června 20007

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík