11 Tcu 37/2002
Datum rozhodnutí: 22.04.2002
Dotčené předpisy:




11 Tcu 37/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. dubna 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. V., rozsudkem Okresního soudu v Görlitzi, Spolková republika Německo, ze dne 29. 3. 1999, sp. zn. 6 Ds (Jg) 953 Js 29909/98, a to pro trestný čin dvojího napomáhání v nedovoleném vstupu do země a k nedovolenému pobytu v pěti případech podle § 92 odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 52, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Görlitzi, Spolková republika Německo, ze dne 29. 3. 1999, sp. zn. 6 Ds (Jg) 953 Js 29909/98, jenž nabyl právní moci ve vztahu k M. V. dne 3. 8. 1999, byl jmenovaný uznán vinným trestným činem dvojího napomáhání v nedovoleném vstupu do země a k nedovolenému pobytu v pěti případech podle § 92 odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 52, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil jednak tím, že na základě předchozí dohody s dalšími osobami dne 9. 10. 1998 převedl z České republiky na území Spolkové republiky Německo, přes zelenou hranici u B. u hraniční značky v obci H., 5 cizích státních příslušníků, kde je na dohodnutém místě převzetí předali k další přepravě do M. Za jeho podíl na převedení osob mu byla přislíbena odměna ve výši 200 DM. Dále pak dne 14. 12. 1998 spolu se spoluodsouzeným H., kterého předtím pro níže popsanou činnost získal, a na základě předchozí dohody s dalšími osobami, v úmyslu převzít k další přepravě do L. 5 cizích státních příslušníků, převedených předtím na německé území přes zelenou hranici z České republiky, přijeli osobním automobilem zn. Škoda Felicia, české státní poznávací značky, k dohodnutému místu předání v obvodu úzké zatáčky ve W. Převáděné osoby se však na místo převzetí nedostavily, neboť byly zadrženy hlídkou Spolkové ostrahy hranic. V obou případech přitom jednal s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.

Dne 1. 2. 2002 pod sp. zn. 3019/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, který vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. V. se za finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě osob přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Je nutno přihlédnout též k faktu, že pro tuto trestnou činnost získal také další osobu. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. dubna 2002

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík