11 Tcu 36/2005
Datum rozhodnutí: 08.06.2005
Dotčené předpisy:




11 Tcu 36/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 8. června 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. s e do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky N. H., rozsudkem Soudu ve Vicenze, Italská republika, ze dne 28. 4. 2000, č. 455/00, a to pro trestné činy podle § 110 italského trestního zákona, § 3 čísla 4, 5, 8 4 zákona č. 75 ze dne 20. 2. 1958 a podle § 61 č. 2, § 110, § 605 italského trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, peněžitému trestu ve výši 4 miliónů lir a ke zbavení občanských práv po dobu pěti let.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Soudu ve Vicenze, Italská republika, jenž nabyl právní moci dne 3. 10. 2000, přičemž byla posléze nařízením Soudu ve Vicenze z 20. 10. 2001 provedena oprava data a místa narození, byla N. H. uznána vinnou trestnými činy podle § 110 italského trestního zákona, § 3 čísla 4, 5, 8 4 zákona č. 75 ze dne 20. 2. 1958, a podle § 61 č. 2, § 110, § 605 italského trestního zákona. Uvedených trestných činů se dopustila podle zjištění soudu tím, že

a) ve V. až do srpna 1998 společně se spoluobviněným J. A. a dalšími spolupachateli za účelem prostituce najímali a násilím spočívajícím ve velmi častém bití a hrozbách nutili k prostituci J. A., M Š., S. A. a M. K.a využívali je ke svému prospěchu tím, že tyto doprovázeli na místa provozování této činnosti a vyzvedávali je, přičemž jim vyhrožovali a bili je, aby je donutili k pokračování v této činnosti, a vybírali od nich veškeré jejich tržby



b) v M. a ve V. v srpnu 1998 spolu se spoluobviněným J. A. zbavili osobní svobody za účelem pokračování výše uvedeného trestného činu J. A., kterou násilně odvezli osobním autem Peugeot 405, do V. do hotelu I., kde ji nutili, aby se zde ubytovala a provozovala prostituci.

Za to byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, k peněžitému trestu ve výši 4 miliónů lir a byla zbavena občanských práv po dobu pěti let.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení italského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená je občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestný čin kuplířství podle § 204 tr. zák., trestný čin omezování osobní svobody podle § 231 tr. zák., popř. trestný čin vydírání podle § 235 tr. zák). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzená N. H. se dopustila úmyslné trestné činnosti, kterou páchala v součinnosti s dalšími osobami, po delší dobu a vůči většímu počtu poškozených. Pokud jde o druh trestu, byl jí mimo jiné uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. června 2005

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík