11 Tcu 33/2013
Datum rozhodnutí: 23.04.2013
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 33/2013-8

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky projednal dne 23. dubna 2013 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :

Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky J. N. rozsudkem Zemského soudu Krems a. d. Donau, Rakouská republika, ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 29 Hv 23/07t.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Krems a. d. Donau byl J. N. uznán vinným trestným činem převádění a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců.

Shora popsané trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Zemského soudu Krems a. d. Donau tím, že společně s J. Š. vědomě a společně umožnili dále uvedeným cizincům protiprávně přicestovat do Rakouské republiky, přičemž jejich úmyslem bylo získat za tuto službu odměnu a protiprávně se obohatit. Obvinění se této trestné činnosti dopustili následovně:

1. v době od dubna do podzimu roku 2006 převedli společně do Rakouské republiky nejméně 34 blíže nezjištěných osob z východní Evropy, přičemž tyto osoby byly převedeny do Rakouska z České republiky po stezce pro pěší v oblasti hraničního přechodu G. Za převedení skupin čítajících 6, případně 8 osob, obdrželi odměnu ve výši 400 EUR,

2. v noci na 16. 4. 2007 J. N. převedl v oblasti hraničního přechodu G. po pěší stezce z České republiky do Rakouské republiky osobu jménem D. Z., kterého pak vzal do svého osobního vozu J. Š. za účelem dalšího transportu a za tuto převaděčskou akci dostali odměnu ve výši 80 EUR.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ) .

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

Nejvyšší soud v dané věci již jednou rozhodl usnesením ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 11 Tcu 116/2007, že se podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení jmenovaného výše označeným rozsudkem. Účinky tohoto rozhodnutí spočívají v tom, že se na citované odsouzení hledí jako na odsouzení soudem České republiky a jsou proto stejné, jako v případě současné právní úpravy, podle níž byl podán nyní projednávaný návrh Ministerstva spravedlnosti.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud nyní projednávanému návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. dubna 2013
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch