11 Tcu 32/2007
Datum rozhodnutí: 16.05.2007
Dotčené předpisy:




11 Tcu 32/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. května 2007 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky F. H., rozsudkem Obvodového soudu München, Spolková republika Německo, ze dne 3. 11. 2005, sp. zn. 1112 Ls 316 Js 37571/05, ve spojení s rozhodnutím Zemského soudu München I, Spolková republika Německo, ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. 15 Ns 316 Js 37571/05, a usnesením Vrchního zemského soudu München, Spolková republika Německo, ze dne 21. 8. 2006, sp. zn. 5 St RR 165/06, a to pro trestný čin padělání platebních karet podle § 152a odst. 1 č. 1, 2, § 152b odst. 1 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a šesti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu München, Spolková republika Německo, který nabyl, ve spojení s citovaným rozhodnutím Zemského soudu München I, Spolková republika Německo, a usnesením Vrchního zemského soudu München, Spolková republika Německo, právní moci dne 22. 8. 2006, byl F. H. uznán vinným trestným činem padělání platebních karet podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a šesti měsíců.

Uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění soudu tím, že dne

30. 4. 2005 v 19:05 hod. při policejní kontrole na dálnici, měl u sebe pět originálních platebních karet vystavených na cizí jména, které byly odcizeny oprávněným majitelům, a jednu padělanou platební kartu, jejíž originál byl vystaven na jméno W. H. F. B., který ohlásil její krádež dne 28. 7. 2003.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 23. 4. 2007, pod sp. zn. 3626/2006 MO M/7, podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon ), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 30. 4. 2007.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený F. H. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. a trestný čin padělání a pozměňování peněz podle § 140 tr. zák. ve spojení s § 143 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený F. H. se dopustil úmyslné majetkové trestné činnosti, spojené navíc s trestnou činností směřující proti zájmu státu na bezpečnosti a funkčnosti peněžního styku. Jednal přitom v takovém rozsahu (držel celkem pět platebních karet vystavených na cizí jména a jeden padělek platební karty), že již lze jeho trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. května 2007



Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch