11 Tcu 32/2005
Datum rozhodnutí: 10.05.2005
Dotčené předpisy:




11 Tcu 32/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 10. května 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. Z., rozsudkem Obvodového soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 7. 7. 1997, sp. zn. 5 Ds 951 Js 4580/97, a to pro trestný čin pašování cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2 německého cizineckého zákona a § 25 odst. 2, § 69, § 69a, § 69b německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců a zákazu řízení motorových vozidel na území Spolkové republiky Německo po dobu jednoho roku.

O d ů v o d n ě n í :

Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, jenž ohledně J. Z. nabyl právní moci dne 10. 10. 1997, byl J. Z. uznán vinným trestným činem pašování cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2 německého cizineckého zákona a § 25 odst. 2, § 69, § 69a, § 69b německého trestního zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že po předcházející žádosti M. E. o cestu do S. r. N. za účelem přepravy materiálu dne 24. 2. 1997 společně s obviněným H. osobním vozem značky Škoda obviněného H, přicestoval do S. r. N., kde se setkal v Ž. s odděleně stíhaným D. a byl informován, že se jedná o přepravu osob, zde převzal dodávku a jel za D., který určoval směr jízdy. Kolem 20. hodiny do auta nastoupilo 16 cizinců z různých států, mající vízovou povinnost, zejména z arabské oblasti, kteří předtím překročili zelenou hranici ve směru z Č. r. do SRN, nevlastnili přitom potřebné povolení k pobytu na území SRN, což mu bylo zřejmé. Tyto osoby měly být přepraveny do B. J. Z. pak řídil dodávku ze Ž. po dálnici a cestu mu ukazoval před ním jedoucí obviněný H., který řídil škodovku s odděleně stíhaným D. jako spolujezdcem. U G. dodávku zastavili příslušníci S. p. o. Za propašování do N. zaplatili někteří z cizinců ještě ve své domovské zemi částky v rozsahu od 2.500,- DM do 6.000,- DM, přičemž D. přislíbil Z. a H. finanční odměnu, jejíž výše nebyla vyčíslena, a jež se měla vyplatit po návratu do Č. r.

Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců a zákazu řízení motorových vozidel na území Spolkové republiky Německo po dobu jednoho roku.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon ), Nejvyššímu soudu České republiky (dále též jen Nejvyšší soud ), návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona).



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že J. Z. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. J. Z. se podílel pro finanční prospěch na organizovaném ilegálním převádění většího počtu cizinců na území cizího státu. Jedná se přitom o společensky nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již nikoliv zanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. května 2005

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík