11 Tcu 31/2011
Datum rozhodnutí: 27.04.2011
Dotčené předpisy: § 4 odst. 2 předpisu č. 269/1994Sb.



11 Tcu 31/2011-6

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. dubna 2011 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. K. rozsudkem Zemského soudu Norimberk-Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 18. 1. 1999, sp. zn. 12 Kls 800 Js 9236/97, který nabyl právní moci dne 26. 1. 1999, a to pro trestný čin těžké loupeže s nebezpečným ublížením na těle podle §§ 223, 223a odst. 1, 249 odst. 1, 250 odst. 1 č. 2 staré znění, 250 odst. 1 č. 1b nové znění, 25 odst. 2, 52 a 53 německého trestního zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Norimberk-Fürth ze dne 18. 1. 1999 byl J. K. uznán vinným trestným činem těžké loupeže s nebezpečným ublížením na těle ve dvou případech a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let.

Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Zemského soudu Norimberk-Fürth tím, že
1. Večer dne 14. 10. 1996 poté, co jako homosexuální prostitut navštívil bar L. B. v Norimberku, kde se přidružil k poškozenému 64letému F. S., kolem 23.00 přijeli společně do jeho bytu, kde odsouzený v nestřeženém okamžiku poškozenému nasypal do piva několik tablet uspávacího prostředku Medinox, který si pro tento účel s sebou přinesl. Poškozený pivo vypil a upadl do spánku podobnému mdlobám, ze kterého se probral až kolem 8.00 ráno. Během té doby odsouzený prohledal byt a sebral dvě menší olejomalby v hodnotě asi 500 DM, tři orientální koberečky v hodnotě asi 1000 DM, oblečení (5 svetrů, 2 kožené vesty, 1 blejzr, 2 kalhoty a 1 pár bot) v hodnotě asi 1500 DM, z nezamčené kazety řetízek na krk a několik prstenů, z nočního stolku náramkové hodinky, dále hodinky a řetízek, které měl poškozený na sobě, a následně ještě fotoaparát polaroid a kameru. Hodinky a šperky měly hodnotu cca 2500 DM. Celková hodnota odcizených věcí činila minimálně 6500 DM.

2. Večer dne 22. 1. 1997 se telefonicky obrátil na poškozeného 56letého J. W. s prosbou, zda by se u něj mohl osprchovat. Následně se k poškozenému do jeho bytu v Hamburgu, H., dostavil společně s dalším homosexuálním prostitutem M. T. Poškozený oba pohostil a dovolil jim použít koupelnu. S M. T. měl také za úplatu 100 DM pohlavní styk. Odsouzený a M. T. však měli od počátku v úmyslu poškozeného oloupit, za tím účelem si přinesli s sebou pouta. Kolem 23.00 T. poškozeného chytil za krk a táhl ho do ložnice, odsouzený jej chytil za nohy, takže jej společně dopravili do ložnice a hodili na postel. T. jej několikrát udeřil do obličeje, zatímco mu odsouzený svazoval nohy koženým páskem. T. následně přitiskl poškozenému na obličej polštář, aby mu zamezil volat o pomoc. V důsledku toho poškozený ztratil vědomí. Oba jej rdousili šálou a na jednu ruku mu připevnili pouta, byli však vyrušeni sousedy, kteří slyšeli hluk a klepali na dveře. Odsouzený s T. proto sebrali šperky, které měl poškozený na sobě zlatý prsten s modrým kamenem v hodnotě asi 1000 DM, náramkové hodinky zn. Rolex v hodnotě cca 8000 DM a řetízek na krk v hodnotě cca 3000 DM a uprchli z bytu. Poškozený utrpěl modřiny v oblasti levého oka, tržné rány a zhmožděniny, zejména na obličeji a na pažích.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 2. 3. 2011, pod č. j. 1115/2010 MOT T/7, podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon ), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený J. K. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin loupeže podle § 173 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně osobní svobody a majetku. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména se dopustil trestné činnosti opakovaně), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu § 4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen velmi citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. dubna 2011

Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch