11 Tcu 30/2005
Datum rozhodnutí: 10.05.2005
Dotčené předpisy:




11 Tcu 30/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 10. května 2005 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky O. H., rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. 843 Ls 244 Js 201397/02, a to pro trestný čin krádeže v deseti případech a v jednom případě pro pokus o krádež, z toho ve čtyřech případech jako spolupachatel podle § 242, § 243 odst. 1 č. 1, § 22, § 23 odst. 1, § 53 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, byl O. H. uznán vinným trestným činem krádeže v deseti případech a v jednom případě pro pokus o krádež, z toho ve čtyřech případech jako spolupachatel podle § 242, § 243 odst. 1 č. 1, § 22, § 23 odst. 1, § 53 německého trestního zákona, a to v podstatě na základě zjištění, že

- dne 29. 8. 2001 společně s obviněným U. přicestoval ve vlastním osobním automobilu Alfa Romeo 164, přes P. do S. r. N. a v následujících dnech až do 31. 8. 2001 poblíž N., v B. a jinde se různými způsoby v pěti případech vloupal (převážně rozlomením zámku ) do osobních vozů, a odcizil z nich tři autorádia, mobilní telefon značky Nokia a další věci v minimální hodnotě 2.000,- DM.

- dne 8. 1. 2002 společně s obviněným U. znovu přicestoval osobním automobilem Ford Focus, do S. r. N., přičemž měl u sebe šest různých šroubováků, dva až tři provazy k otevírání osobních automobilů a úlomky ze zapalovacích svíček na rozbití automobilových oken a v šesti případech se různými způsoby vloupal (převážně rozlomením zámku) do osobních automobilů zaparkovaných v E., v M. a jinde a odcizil z nich věci (např. fotoaparát, autorádio) v hodnotě minimálně 2.150,- EUR a 2.000,- DM a způsobil věcnou škodu na vozidle ve výši asi 3.100,- EUR a 1.000,- DM, přičemž v jednom případě nic neodcizil, protože na místě nenašel vhodné věci.

Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců. Ve vztahu k O. H. rozsudek nabyl právní moci dne 19. 9. 2002.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se d o evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 3 zákona).



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestné činy krádeže podle § 247 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzený O. H. se opakovaně dopouštěl majetkové trestné činnosti. Společenská nebezpečnost jeho trestné činnosti je zvyšována i způsobem provedení činu (vloupání) a výší způsobené škody. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. května 2005

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík