11 Tcu 29/2002
Datum rozhodnutí: 22.03.2002
Dotčené předpisy:




11 Tcu 29/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. března 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky D. H., rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 9. 11. 1998, sp. zn. 7a Ls 250 Js 11470/98, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců v osmi případech podle § 3 odst. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 č. 1, § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 9. 11. 1998, sp. zn. 7a Ls 250 Js 11470/98, jenž nabyl právní moci ve vztahu k D. H. dne 21. 1. 1999, byl jmenovaný uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců v osmi případech podle § 3 odst. 1, § 55 odst. 1, § 58 odst. 1 č. 1, § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že se dne 17. 8. 1998 asi od 16.00 hod., na základě předchozí domluvy a spolu s dalšími osobami, podílel na ilegálním převedení 8 cizích státních příslušníků mimo povolený hraniční přechod z České republiky na území Spolkové republiky Německo. Jako jeden z pěších převaděčů převedl tyto osoby přes zelenou hranici v oblasti H. do obce G., kde na smluveném místě další spolupachatel převzal čtyři z těchto osob do osobního automobilu k přepravě do L., s tím, že pro zbylé čtyři osoby se vrátí později. K tomu však již nedošlo, když okolo 1.40 hod. 18. 8. 1998 byl D. H. zadržen. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.

Dne 29. 1 2002 pod sp. zn. 1015/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. D. H. se podílel na organizované ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost. Závažnost činu je zde podstatnou měrou zvyšována také okolností spočívající v osobě odsouzeného, podávající se z předmětného rozhodnutí německého soudu. Jmenovaný totiž spáchal uvedený trestný čin pouze několik týdnů po podmíněném odložení výkonu zbytku trestu odnětí svobody, uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech ze dne 9. 3. 1998, sp. zn. 215 Ds 142 Js 075893/97. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. března 2002

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík