11 Tcu 28/2004
Datum rozhodnutí: 27.02.2004
Dotčené předpisy:




11 Tcu 28/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. února 2004 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. K., rozsudkem Obvodového soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 18. 1. 2000, sp. zn. 10 Ls 210 Js 11020/99, a to pro trestný čin pašeráckého převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2 německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 52 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 18. 1. 2000, sp. zn. 10 Ls 210 Js 11020/99, jenž nabyl právní moci dne 26. 1. 2000, byl P. K. uznán vinným trestným činem pašeráckého převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2 německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 52 německého trestního zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil podle zjištění soudu tím, že na základě dříve učiněné dohody převzal společně s další osobou v noci ze 14. 8. 1999 na 15. 8. 1999 poblíž hranic v obci L. od blíže neznámého V. osm čínských státních příslušníků, kteří neměli nezbytné doklady pro vstup i pobyt, aby je převedl jako pěší převaděč přes zelenou hranici na dohodnuté místo v blízkosti německých hranic, odkud měli být dále převezeni do vnitrozemí, ztratil však orientaci a zanechal je na cestě D. W. v obci B., kde bylo těchto osm Číňanů kolem 11.00 hodin zadrženo a asi o třičtvrtě hodiny později ve vzdálenosti jednoho kilometru byl zadržen i obviněný. Za každou osobu mu bylo přislíbeno 100,- DM. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. K. se pro finanční prospěch podílel na ilegální organizované přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Závažnost činu je podstatnou měrou zvyšována také okolností spočívající v osobě pachatele, padávající se z předmětného rozsudku, a to, že jmenovaný byl v minulosti již dvakrát německými soudy trestán pro trestnou činnost shodného charakteru. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné podobě. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. února 2004

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík