11 Tcu 28/2002
Datum rozhodnutí: 31.05.2002
Dotčené předpisy:




11 Tcu 28/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 31. května 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o:

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky T. V., rozsudkem Okresního soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. 27 Ls 108 Js 21249/98, a to pro trestný čin společného ilegálního převádění cizinců v 25 případech podle § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 3 odst. 1 věta první, § 58 odst. 1 č. 1 cizineckého zákona, § 52, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání třinácti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. 27 Ls 108 Js 21249/98, jenž nabyl právní moci 29. 6. 1999, byl Tomáš Vázal uznán vinným trestným činem společného ilegálního převádění cizinců v 25 případech podle § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 3 odst. 1 věta první, § 58 odst. 1 č. 1 cizineckého zákona, § 52, § 25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 14. 10. 1998 okolo 19.15 hod. se společně s dalšími osobami podílel na převedení 24 jugoslávských státních příslušníků a jednoho makedonského státního příslušníka z České republiky na území Spolkové republiky Německo, mimo povolený hraniční přechod v oblasti obce W. Úkolem T. V. bylo převedené osoby převzít do nákladního automobilu zn. Ford, a dále je dopravit do vnitrozemí směrem na S., přičemž sám působil ve vozidle jako spolujezdec. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho účast na převádění mu byla přislíbena odměna ve výši 2000 DM. Pro tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třinácti měsíců.

Dne 29. 1. 2002 pod sp. zn. 2811/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. T. V. se za přislíbený finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výši. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. května 2002

Předseda senátu:

JUDr. Karel Hasch