11 Tcu 279/2003
Datum rozhodnutí: 17.12.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 279/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 17. prosince 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. M. rozsudkem Obvodového soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 2. 2001, sp. zn. 3 Ds 954 Js 22800/00, a to pro trestný čin pašování cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 2. 2001, sp. zn. 3 Ds 954 Js 22800/00, jenž nabyl právní moci dne 20. 2. 2001, byl R. M. uznán vinným trestným činem pašování cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2 německého cizineckého zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že na základě pověření cizí blíže neznámé osoby hovořící rusky, společně s M. Ch., dne 30. 10. 2000 krátce před půlnocí převzal na české straně v oblasti hory Š. skupinu 24 afghánských státních příslušníků podléhající vízové povinnosti, mezi nimi 8 dětí pod sedm let, kterou převedl přes německo-českou hranici z České republiky do Spolkové republiky Německo a poté po označené turistické cestě až k lesu nazývanému K. , který se nachází na místě spojujícím H. a N., resp. S. a M., odkud se měl uskutečnit další odvoz afghánských státních příslušníků vozidly. K tomu již nedošlo, protože byli všichni zadrženi. Afghánští státní příslušníci přitom nevlastnili, jak R. M. věděl, povolení k pobytu potřebné pro přicestování a pobyt ve Spolkové republice Německo. Za to obdržel odměnu ve výši 50,- DM a příslib další odměny ve výši nejméně 100,- DM.

Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. R. M. se pro finanční prospěch podílel na ilegální organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. prosince 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík