11 Tcu 275/2003
Datum rozhodnutí: 16.01.2004
Dotčené předpisy:




11 Tcu 275/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Stanislava Rizmana a JUDr.Karla Hasche ve veřejném zasedání konaném dne 16. ledna 2004 projednal návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na uznání rozsudku soudu Řecké republiky a rozhodl t a k t o :

Podle § 384a odst. 1 tr. ř., v trestní věci odsouzeného M. L., státního občana České republiky, s e u z n á v á na území České republiky rozsudek Odvolacího soudu Thracie v Komotini, Řecká republika, ze dne 18. 4. 2003, č. j. 109/2003.

O d ů v o d n ě n í :

Pravomocným rozsudkem Odvolacího soudu Thracie v Komotini, Řecká republika, ze dne 18. 4. 2003, č. j. 109/2003, byl M. L. uznán vinným trestnými činy dovozu narkotik ve spolupachatelství, držení narkotik ve spolupachatelství, průvozu narkotik ve spolupachatelství, jako obzvláště nebezpečný pachatel, podle § 1, § 12, § 13, § 14, § 16, § 17, § 18, § 26 odst. 1, § 27, § 51, § 52, § 76, § 79, § 45, § 84 odst. 2a trestního zákona Řecké republiky a § 4 odst. 1, 3 tab. A č. 5, 5 odst. 1 body a) a g) zák. č. 1729/1987, čl. 8 zák. č. 2479/1987 ve znění čl. 10 zák. č. 2161/1993 a č. 2 odst. 15b zák. č. 2479/1997 právních předpisů Řecké republiky. Za tyto trestné činy mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvaceti let a trest odnětí občanských práv po dobu pěti let.

Trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že se spoluobviněnou B. P. na hraničním přechodu T. E. dne 20. 6. 2001 kolem 6.30 hodin převezl na řecké území z Turecka heroin o celkové váze 32,2 kg v 62 balíčcích ukrytých ve skrýši mezi palivovou nádrží a opěradlem zadních sedadel osobního vozu jmenovaného.

M. L. v dopise ze dne 21. 4. 2003 adresovaném Ministerstvu spravedlnosti České republiky požádal o předání k výkonu trestu uloženého mu výše citovaným rozsudkem do České republiky, přičemž z obsahu dopisu pak vyplývá jeho souhlas s tímto postupem. Obdobně se odsouzený vyjádřil i do protokolu sepsaného ve Věznici v L. dne 25. 6. 2003.

V současné době odsouzený M. L. vykonává trest odnětí svobody ve věznici v L. (Řecká republika), přičemž podle tabulky vyměření trestů má být trest vykonán dne 20. 6. 2021.



Ministerstvo spravedlnosti České republiky předložilo proto dne 9. 12. 2003 tuto věc Nejvyššímu soudu České republiky s návrhem, aby podle § 384a odst. 1 tr. ř. rozsudek citovaný ve výroku tohoto rozhodnutí uznal na území České republiky.



Nejvyšší soud České republiky přezkoumal předloženou trestní věc a shledal, že podmínky pro uznání předmětného rozsudku řeckého soudu jsou v této věci splněny tak, jak jsou stanoveny v Úmluvě o předávání odsouzených osob, uveřejněné pod č. 553/1992 Sb. (dále jen "Úmluva", kterou je Česká republika vázána a jejímž signatářem je i Řecká republika.

M. L. je podle osvědčení o státním občanství, vydaného Krajským úřadem Ústeckého kraje dne 19. 5. 2003, občanem České republiky, který vyjádřil žádostí adresovanou Ministerstvu spravedlnosti České republiky souhlas s předáním, přičemž je odsouzen za trestný čin, který je trestný i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zák.) a zbytek trestu odnětí svobody, který je třeba ještě vykonat, výrazně převyšuje dobu šesti měsíců.

Jelikož trest odnětí svobody uložený M. L. řeckým soudem svou výší přesahuje nejvyšší možnou výměru trestu odnětí svobody podle českého práva, jak pro výše uvedený trestný čin, tak i nejvyšší obecně přípustnou hranici trestu odnětí svobody uvedenou v ustanovení § 39 tr. zák., kterou nelze při ukládání trestu překročit (15 let), Nejvyšší soud v tomto zvláštním případě zkoumal, zda jsou splněny zásady Úmluvy i z hlediska dodržení podmínek týkajících se důsledků převzetí odsouzeného pro vykonávající stát. Toto konstatování je nutné s ohledem na to, že mezi Českou republikou a Řeckem neexistuje mezinárodní smlouva předpokládaná ustanovením § 384d odst. 2 tr. ř.

Úmluva upravuje důsledky převzetí odsouzeného pro vykonávající stát v ustanovení čl. 9.

Podle čl. 9 odst. 1 písm. a) Úmluvy příslušné orgány vykonávajícího státu zajistí pokračování výkonu trestu ihned nebo nařízením soudu nebo správního orgánu za podmínek stanovených v čl. 10, nebo podle čl. 9 odst. 1 písm. b) příslušné orgány vykonávajícího státu zajistí přeměnu trestu do rozhodnutí tohoto státu, kterým se v soudním nebo správním řízení nahrazuje sankce uložená odsuzujícím státem sankcí stanovenou právním řádem vykonávajícího státu za trestný čin, a to za podmínek stanovených v článku 11.

S ohledem na ustanovení § 384d odst. 1 tr. ř., které stanoví, že o výkonu rozsudku cizozemského soudu rozhodne soud příslušný podle § 14 až § 18 tr. ř. ve veřejném zasedání rozsudkem, je zřejmé, že Česká republika při převzetí odsouzeného uplatní postup podle čl. 9 odst. 1 písm. a), jakož i čl. 10 Úmluvy, na který čl. 9 odst. 1 písm. a) odkazuje, tedy tzv. pokračování ve výkonu trestu. Podstatné je, že ač o výkonu trestu rozhoduje příslušný soud České republiky rozsudkem, jde v České republice stále o výkon trestu uloženého rozsudkem soudu odsuzujícího státu. Nejde o ukládání nového trestu podle práva České republiky, při kterém by byl soud České republiky, pokud jde rozsudek vynesený v odsuzujícím státě, pouze vázán skutkovými zjištěními z něj vyplývajícími, jak předpokládá postup podle čl. 9 odst. 1 písm. b) a čl. 11 Úmluvy, tzv. přeměna trestu. Pro tyto právní závěry o důsledcích převzetí odsouzeného Českou republikou není rozhodující, že s ohledem na trestním řádem České republiky stanovený postup se o výkonu trestu rozhoduje podle § 384d odst. 1 tr. ř. až po převzetí odsouzeného orgány České republiky a že do nařízení o pokračování ve výkonu trestu soudem je odsouzený držen ve vazbě na základě rozhodnutí soudu České republiky (§ 384c tr. ř.).

Článek 10 Úmluvy, který upravuje pokračování ve výkonu trestu, stanoví v odstavci 1, že v případě, kdy bude pokračováno ve výkonu trestu, vykonávající stát je vázán druhem a délkou trvání trestu tak, jak byl uložen odsuzujícím státem. Ve svém odst. 2 však uvádí, že v případě, kdy druh a délka trvání tohoto trestu je neslučitelná s právním řádem vykonávajícího státu, nebo pokud to jeho právní řád vyžaduje, tento stát může soudním nebo správním rozhodnutím přizpůsobit sankci trestu nebo opatření stanovenému jeho právním řádem za obdobné trestné činy. Pokud jde o druh, bude trest nebo opatření odpovídat co nejvíce trestu nebo opatření uloženému rozhodnutím, které má být vykonáno. Trest nebo opatření nezhorší co do svého druhu nebo délky sankci uloženou v odsuzujícím státě a nepřekročí horní hranici stanovenou v právním řádu vykonávajícího státu.

Vzhledem k tomu, že další postup ve vykonávajícím státě při převzetí odsouzeného zejména z hlediska dodržení druhu a výměry trestu je jednou z nejproblematičtějších otázek tohoto druhu mezinárodní právní pomoci, stanovila Úmluva ve svém článku 3 odst. 3 možnost, aby členské státy mohly při podpisu, uložení svých ratifikačních listin nebo listin o přijetí, schválení nebo při přístupu k Úmluvě prohlášením sdělit, že hodlají ve vztahu k jiným stranám vyloučit použití některého z řízení uvedených v článku 9 odst. 1 písmeno a) a b). Je proto třeba při aplikaci Úmluvy také zjišťovat, zda druhá smluvní strana neuplatnila takovou možnost.

Řecká republika využila této možnosti a učinila prohlášení k článku 3 odst. 3 Úmluvy, kterým vylučuje použití procedury podle článku 9 odst. 1. písm. b); Česká republika uvedené možnosti nevyužila. Je tedy zřejmé, že podmínky stanovené Úmluvou, a to ani v modifikaci dané prohlášením jedné ze smluvních stran, které v této věci jsou zúčastněny, jakož ani při uplatnění principu reciprocity k důsledkům vyplývajícím z takového prohlášení, nevylučují převzetí odsouzeného M. L. k výkonu uloženého trestu tak, aby přitom bylo vyhověno i zásadám vyplývajícím z právního řádu České republiky. Ze shora uvedeného je totiž zřejmé, že prohlášení učiněné Řeckou republikou se netýká vyloučení postupu podle čl. 9 odst. 1 písm. a) a v návaznosti na to čl. 10 Úmluvy.

Proto Nejvyšší soud rozhodl, že se rozhodnutí řeckého soudu uznává na území České republiky. Soud, který případně bude rozhodovat o výkonu trestu podle § 384d tr. ř. musí v souladu s ustanovením čl. 10 odst. 2 Úmluvy přizpůsobit trest, v jehož výkonu bude pokračováno, tak, aby odpovídal právnímu řádu České republiky, neboť jak bylo výše již uvedeno, cizozemským soudem uložený trest odnětí svobody v trvání 20 let je neslučitelný s délkou trestu odnětí svobody, který lze za posuzovaný trestný čin uložit ve smyslu zásad českého trestního zákona uvedených jak v obecné, tak ve zvláštní jeho části (srov. rozhodnutí 43/2001 Sb. rozh. tr.).



Ze shora uvedených důvodů bylo rozhodnuto tak, že se návrhu na uznání cizozemského rozsudku vyhovuje.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není žádný opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. ledna 2004

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík