11 Tcu 271/2003
Datum rozhodnutí: 11.12.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 271/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky ve veřejném zasedání konaném dne 11. prosince 2003 projednal návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříků trestů a rozhodl t a k t o :

Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o odsouzení občana České republiky J. S. rozsudkem Okresního soudu v Plauen, Spolková republika Německo, ze dne 2. 10. 2001, sp. zn. 1 Cs 613 Js 13076/01.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Plauen, Spolková republika Německo, ze dne 2. 10. 2001, sp. zn. 1 Cs 613 Js 13076/01, jenž nabyl právní moci 10. 10. 2001, byl J. S. uznán vinným trestným činem nedovoleného pobytu na území Spolkové republiky Německo a dovozem a nedovoleným nošením poloautomatické zbraně podle § 4 odst. 1, § 39 odst. 1, § 92 odst. 1 č. 2 německého zákona o vyhoštění, § 27 odst. 1 věta 1, § 35 odst. 1 věta 1, § 53 odst. 1 č. 2, § 52, § 56 německého trestního zákona. Uvedené trestné činnosti se dopustil podle zjištění soudu tím, že dne 7. 5. 2001 kolem 12.00 hodin přicestoval vědomě bez pasu či jiného osobního dokladu, avšak s nabitou poloautomatickou zbraní délky šedesát centimetrů, pro kterou neměl potřebné úřední povolení, do oblasti B. B. ve Spolkové republice Německo.

Za tento trestný čin byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny všechny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky, a to trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 185 tr. zák. Je totiž nepochybné, že J. S. neměl úřední povolení k držení zbraně na území Spolkové republiky Německo, a tato skutečnost je rozhodná pro závěr o naplnění zákonných znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu bez ohledu, zda příslušné oprávnění k držení této zbraně měl na území České republiky.Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci však nejsou dány podmínky materiální povahy. Předmětný trestný čin nelze označit za závažný ve smyslu požadavku zákona, neboť nebezpečnost výše popsaného jednání J. S., který pouze v jednom případě přicestoval na území Spolkové republiky Německo se zbraní, pro kterou neměl v cizině potřebná úřední povolení, nevykazuje nějakou vyšší závažnost. Z obsahu spisu se přitom podává, že J. S. vlastní zbrojní průkaz pro území České republiky. Podstata trestné činnosti J. S. spočívala podle zjištění cizozemského rozsudku pouze v neoprávněném držení poloautomatické zbraně na území cizího státu bez příslušného povolení tamních orgánů, aniž bylo zjištěno, že s touto zbraní spáchal nějaký trestný čin.



Rovněž uložený krátkodobý podmíněný trest odnětí svobody není takovým druhem trestu, který by mohl odůvodňovat splnění další, výše již citované materiální podmínky pro zapsání rozhodnutí cizozemského soudu do evidence Rejstříku trestů.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že materiální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona nelze pokládat za splněné.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení zákon nepřipouští žádný opravný prostředek.

V Brně dne 11. prosince 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík