11 Tcu 269/2003
Datum rozhodnutí: 09.12.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 269/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. prosince 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. Z. rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 27. 8. 1997, sp. zn. 201 Ls 142 Js 15065/97, a to pro trestný čin skupinového a výdělečného převádění cizinců ve dvou případech podle § 92b odst. 1 německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 53 německého trestního zákona, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 27. 8. 1997, sp. zn. 201 Ls 142 Js 15065/97, jenž nabyl právní moci dne 28. 1. 1998, byl M. Z. uznán vinným trestným činem skupinového a výdělečného převádění cizinců ve dvou případech podle § 92b odst. 1 německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 53 německého trestního zákona. Uvedené trestné činnosti se dopustil podle zjištění soudu tím, že jako člen převaděčské organizace, která operuje ve V.

1. dne 13. nebo 14. 9. 1996 převzal na již blíže nezjistitelném místě do osobního vozu Opel Vectra české SPZ ULH 15-89 čtyři cizince, aby je dále přepravil do německého vnitrozemí.

2. dne 28. 2. 1997 na již přesně nezjistitelném místě v oblasti mezi S. a O. v blízkosti německo-české hranice vzal do svého osobního vozu Opel Ascona s úřední poznávací značkou B-TP 745 šest jugoslávských státních příslušníků - dvě děti, dva muže a dvě ženy.

Ani v jednom případě nedisponovali cizinci požadovaným povolením ke vstupu do země a obviněný si tak zajistil opětovný a z hlediska jeho finanční situace nikoliv zanedbatelný zdroj peněz. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.



V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. Z. se pro finanční prospěch podílel jako člen organizované skupiny na opakované ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v citelné výši. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. prosince 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík