11 Tcu 268/2003
Datum rozhodnutí: 11.12.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 268/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 11. prosince 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. M. rozsudkem Okresního soudu v Bitterfeldu, Spolková republika Německo, ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 6 Ds 352 Js 33457/00, a to pro trestný čin krádeže podle § 242 odst. 1, § 248a trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců s tím, že do tohoto trestu byl zahrnut trest z rozsudku Okresního soudu v Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 12. 10. 2000, sp. zn. 18 Ds 710 Js 5770/00, jímž byl uznán vinným trestným činem krádeže ve čtyřech případech podle § 242 odst. 1, § 243 odst. 1 č. 1 odst. 2, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 12. 10. 2000, sp. zn. 18 Ds 710 Js 5770/00, jenž nabyl právní moci dne 20. 10. 2000, byl V. M. uznán vinným trestným činem krádeže ve čtyřech případech podle § 242 odst. 1, § 243 odst. 1 č. 1 odst. 2, § 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím že, v době od 30. 10. 1999 do 3. 12. 1999 ve čtyřech případech vnikl do rekreačních chat, kde odcizil v prvém případě telefon v hodnotě asi 190 DM, ve druhém případě vrtačku AEK, vibrační brusku, pilku děrovku, dvě upínací hlavičky pro vrták, jedny kuchyňské hodiny a sadu šroubováků, ve třetím případě přijímač typu Life-Sat v hodnotě asi 5.500 DM a ve čtvrtém případě vzal klíče od zahradního domku, skleníku a kůlny a konzumoval tam vyhlédnutý alkohol a uskladněné potraviny.

Rozsudkem Okresního soudu v Bitterfeldu, Spolková republika Německo, ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 6 Ds 352 Js 33457/00, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl následně V. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 242 odst. 1, § 248a trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Tohoto trestného činu se dopustil tím, že blíže nezjištěného dne mezi 1. a 10. 3. 2000, když cestoval z českých hranic do H., v blízkosti B. vnikl do zahrady a následně, poté co násilím otevřel markízu a rozbil okenní tabuli, do zahradní chatky poškozeného J. R., odkud odcizil hotové polévky, které si na místě připravil a jednu láhev vaječného likéru a plechovku piva. V objektu poté přespal a v ranních hodinách jej opustil.

Posledně citovaným rozsudkem byl V. M. odsouzen, se zahrnutím trestu uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Chemnitz ze dne 12. 10. 2000, sp. zn. 18 Ds 710 Js 5770/00, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.

Dne 27. 11. 2003 pod sp. zn. 1703/2003-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německými soudy do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemskými soudy do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

V posuzovaném případě byl rozsudkem Okresního soudu v Bitterfeldu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 6 Ds 352 Js 33457/00, uložen trest za obdobných podmínek, za jakých se v případě souběhu trestných činů ukládá podle českého právního řádu souhrnný trest. Jednalo se o celkový (souhrnný) trest jednak za trestný čin krádeže, pro nějž byl uznán vinným tímto rozhodnutím, jednak pak za trestný čin krádeže ve čtyřech případech z rozsudku Okresního soudu v Chemnitz ze dne 12. 10. 2000. Za této situace byl Nejvyšší soud povinen z hledisek uvedených v § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., posoudit všechny činy, za které byl trest odnětí svobody uložen a zabývat se důvodností návrhu na zaznamenání údajů o nich do evidence Rejstříku trestů ve vztahu ke všem rozhodnutím, z jejichž spojení odsouzení (cizozemským soudem nebo soudy) sestává.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestné činy krádeže a porušování domovní svobody podle § 238, § 247 trestního zákona). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. V. M. se dopustil relativně závažné úmyslné trestné činnosti zaměřené vůči majetku a domovní svobodě jiných osob, tvořené větším počtem útoků. Závažnost činů je zde navíc podstatnou měrou zvyšována okolností spočívající v osobě odsouzeného, podávající se z posuzovaného rozsudku německého soudu, a to, že byl ve Spolkové republice Německo před tímto odsouzením v minulosti již opakovaně trestán, zejména pak pro majetkovou trestnou činnost. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v již nikoli zanedbatelném trvání. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.



Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že o zaznamenání údajů o odsouzení jmenovaného rozsudkem Okresního soudu v Chemnitz, ze dne 12. 10. 2000, sp. zn. 18 Ds 710 Js 5770/00, do evidence Rejstříku trestů, již dříve rozhodl, a to usnesením ze dne 30. 6. 2003, v řízení vedeném pod sp. zn. 11 Tcu 120/2003.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. prosince 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík



Vyhotovil:

JUDr. Alexander Sotolář