11 Tcu 266/2003
Datum rozhodnutí: 09.12.2003
Dotčené předpisy:




11 Tcu 266/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. prosince 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. J. rozsudkem Okresního soudu v Bautzen, Spolková republika Německo, ze dne 13. 7. 2000, sp. zn. 10 Ds 110 Js 3844/00, a to pro trestný čin převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, § 25 odst. 2, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Bautzen, Spolková republika Německo, ze dne 13. 7. 2000, sp. zn. 10 Ds 110 Js 3844/00, jenž nabyl právní moci dne 21. 7. 2000, byl J. J. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1 a 2 cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Uvedené trestné činnosti se jmenovaný podle skutkových zjištění soudu dopustil tím, že dopoledne dne 23. 3. 2000 převzal pro blíže nezjištěného příslušníka převaděčské organizace na smluveném místě v blízkosti P. nákladní automobil zn. VW LT 35, na jehož nákladové ploše bylo 29 afghánských a 2 makedonští státní příslušníci, aby je podle dohody odvezl přes zelenou hranici na území Spolkové republiky Německo a pak dále do vnitrozemí. S těmito osobami na nákladové ploše jel do Š. a odtud po lesních cestách na spolkové území u T. V 19.20 hod. byl zastaven na příjezdu do obce B. příslušníky Spolkové ostrahy hranic. Jednal přitom s vědomím, že převážené osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na přepravě osob mu byla přislíbena odměna ve výši 30.000,- Kč.

Dne 21. 11. 2003 pod sp. zn. 2479/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.



Podle § 4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.



Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a trestního zákona). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.



V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. J. J. se pro finanční prospěch významným způsobem podílel na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.



Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. prosince 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík



Vyhotovil:

JUDr. Alexander Sotolář